V mládí se zapojil do odboje, byl důstojníkem Armie Krajowé, upadl do německého zajetí, po osvobození sloužil v polské armádě v Itálii a v Anglii a v roce 1947 se vrátil domů. Vystudoval práva, pracoval jako nakladatelský redaktor a záhy se prosadil u filmu. Jeho prvním mimořádným textem byla předloha k psychologickému snímku Andrzeje Munka Člověk na kolejích (1956). Napsal scénáře ke klasickým dílům z Varšavského povstání, jako byly Wajdovy Kanály (1957), Passendorferův Ortel (1958), Lesiewiczův Dezertér (1958) či Munkova Eroica (1958), za niž dostal cenu na festivalu v Mar Del Plata. Podle jeho románu vznikla groteska posledně jmenovaného režiséra o převlékači kabátů Šilhavé štěstí (1960). Adaptoval též Sienkiewiczův román pro první polský historický velkofilm Aleksandra Forda Křižáci (1960). Samostatně pak natočil komedii Rozvody nebudou (1963) se Zbigniewem Cybulskim a snímek Pingvín (1964).
Do češtiny přeložila Anetta Balajková jeho prózu Hodina V (1961), dále román Honba za Adamem (1966) a Narozeniny mladého Varšavana (1985), rovněž zfilmované o pět let dříve manžely Petelskými. Kdysi se u nás hrála i jeho hra Hodina H.
Zemřel v sobotu 12. června ve Varšavě na infarkt. Jeho ženou byla gruzínská filmařka Helena AmiradzibiStawiňská.
O autorovi| Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
