Pocházel z muzikantské rodiny, jeho otcem byl cellista, a na různé instrumenty hráli také bratři. Na bukurešťské konzervatoři studoval zprvu hru na housle, ale od čtrnácti let se soustředil na Panovu flétnu, která byla používána většinou jen ve folklorních skupinách a dodnes zdobí všechny oblíbené ryčné balkánské dechovky. Zjevně ho ovlivnil slavný krajan Gheorghe Zamfir, který diatonický nástroj z bambusových píšťalek zvaný nai poprvé proslavil. V roce 1993 si Stanciu zahrál na jeho albu Romanian Flute.
Zprvu vystupoval s různými státními folklorními soubory, pro zajímavost, v roce 1971 natočil několik snímků rovněž v brněnském rozhlase s BROLNem, ale poté se mu podařilo uprchnout na Západ. Usadil se nakonec ve Švýcarsku, kde založil vlastní akademii. Podle mytické nymfy, kterou Zeus před pronásledujícím bohem Panem proměnil v rákosí, si pak zvolil umělecké jméno.
V jeho diskografii najdeme CD s Brahmsovou a Bartókovou hudbou, vánoční směsku s Bachovými, Mozartovými či Beethovenovými skladbami, transponované Vivaldiho a Telemannovy flétnové koncerty, Dvořákovu Humoresku i kolekci lidových písní. Hostoval též na sólovém albu bývalého klávesisty Yes a The Moody Blues Patricka Moraze s názvem Coexistence (1980). Nahrál partituru Philippa Sarda do Annaudova snímku Boj o oheň (1981).
Zemřel v úterý 6. července v Ženevě.
O autorovi| Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
