Kirchner stejně jako jeho žena vystudoval práva a vzali se v roce 1975. Po vojenském puči se uchýlili do Santa Cruz v Patagonii, kde žili Néstorovi rodiče, otec poštovní úředník švýcarského původu a matka s chilskými a chorvatskými předky. Založili právní společnost, podnikali s nemovitostmi a vychovali syna Maxima a dceru Florencii. Tam rovněž přijali přezdívku Tučňákovi a on se stal starostou a posléze guvernérem této jižní provincie. Coby prezident a představitel levicového křídla Perónistické strany dokázal za čtyři roky v Argentině ekonomické zázraky, růst zvýšil na osm procent, snížil nezaměstnanost a přilákal zahraniční investory. Zároveň však musel čelit kritice, že si některé údaje, např. o klesající inflaci, zkrátka vymyslel. Nikdo mu ale nemůže upřít, že se před pěti lety zasloužil o zrušení generálního pardonu pro všechny staré kádry z dob vojenské diktatury, kteří se tak konečně dostávají před soudy za nechvalně známá „zmizení“ odpůrců junty a vraždy a popravy asi 7000 Argentinců.
Po odchodu z prezidentského Růžového domu byl poslancem a předsedou Justicialistické strany a předpokládalo se, že po vypršení manželčina mandátu v příštím roce bude na hlavu státu znovu kandidovat. Jeho koalice Fronta za vítězství však při loňských volbách utrpěla neúspěch a Kirchner na stranickou funkci rezignoval.
Zemřel náhle na infarkt během hospitalizace ve středu 27. října ve městě El Calafate. Letos prodělal dvě operace, při nichž mu byla rozšířena srdeční arterie. V Argentině je vyhlášen třídenní státní smutek.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
