Rodák z Gdaňsku po studiích na varšavské Vysoké divadelní škole zprvu nastoupil do Slezského divadla v Katovicích, pak si ho Adam Hanuskiewicz vzal do činohry Národního divadla, období 1990–2000 strávil v Teatru Ateneum, ale posléze se znovu vrátil na první scénu.
Ve filmu si například zahrál Piotra v Zanussiho Kontraktu (1980), Anonima v Majewského Epitafu pro královnu (1982), Matej Mináč mu dal úlohu strýce Lea, kantora v synagoze, ve svém díle Všichni moji blízcí (1999), ve Wajdově Panu Tadeášovi (1999) ztělesnil Adama Mickiewicze a kanovníka v Katyni (2007) téhož režiséra.
Polský institut v Praze uvedl Bugajského Po kom jsem (2002) s jeho účastí a na Febiofestu se loni hrál jeho poslední titul, Wronova Moje krev (2009), kde ztvárnil lékaře. Při vzpomínkovém večeru po úmrtí papeže Jana Pavla II. přečetl Kolberger jeho závěť, což považoval za jeden z nejtěžších úkolů celé své herecké kariéry. Zároveň patřil k nejuznávanějším polským recitátorům. Od 90. let minulého století se také se zdarem věnoval divadelní a operní režii. V roce 2007 byl dekorován Důstojnickým křížem za zásluhy o Polskou republiku.
Téměř dvacet let bojoval Kolberger za velkých sympatií veřejnosti s rakovinou ledvin a prodělal dvě operace. Zemřel v pátek 7. ledna ve Varšavě na srdeční selhání. Jeho první ženou byla kolegyně Anna Romantowská, s níž měl dceru, současnou herečku a režisérku Julii. V poslední době žil s televizní novinářkou Zofií Cernickou.
O autorovi| Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
