Každý úřad své rozhodnutí vyhotoví, zpravidla písemně odůvodní a ve většině případů se dá proti tomuto rozhodnutí odvolat či jej soudně napadnout. Znelíbíte-li se někomu z Úřadu na ochranu osobních údajů, máte smůlu. Stanislavu Pencovi úřad oficiálně napsal, že proti němu nevede žádné řízení a současně se jeden z inspektorů postaral o to, aby Pencovy internetové stránky poskytovatel vypnul. Proti rozhodnutí se nelze odvolat, protože ÚOOU postupoval na základě nátlaku - inspektor usoudil, že byl porušen zákon, a provider, aby neměl problémy, vyhověl.
Čistá práce, stěžovat si není na koho. Žádný úřad ani soud nerozhodl o tom, že by byly porušeny nějaké paragrafy, tudíž není co zkoumat, proti čemu se odvolávat, případně co rušit. Internetoví provideři svou činnost provozují pro výdělek a nikoli z charity, a proto se raději vzdají části zisku, aby se vyhnuli soudu či opletačkám. Inspektor ÚOOU se též rád vyhne soudu, protože tam by musel své dojmy nějak dokládat, kromě toho, že by to bylo časově náročné, by se nakonec mohlo ukázat, že problému vůbec nerozumí, kdyby správní soud dal za pravdu protistraně. Takhle se inspektor nikomu nezodpovídá, a ještě dosáhne svého - co se mu na internetu znelíbí, to pohodlně zlikviduje.
Naskýtá se otázka, koho úředníci chránící osobní údaje potrestají, kdyby si stěžovali všichni, kdož byli tímto neoficiálním, a tedy mimoúředním postupem „vypnuti“. Možná s ohledem na ochranu povědomí o jisté právní a správní kultuře by nezaškodilo „vypnout“ některé z podřízených Igora Němce.
Čtěte „Úředník vyhnal...“ na straně 5
