Byť se Češi účastní zahraničních vojenských misí od počátku 90. let, dá se říct, že Afghánistán je první misí, kde přímo bojují. A v boji samozřejmě mohou umírat vojáci, což je něco, na co česká společnost doposud nebyla příliš zvyklá. „Když vezmu Kosovo nebo Bosnu, to jsou takové jesličky. Kdežto Afghánistán to je vysoká škola, kde se vede přímá otevřená válka,“ říká v dokumentu Marka Vítka velitel SOG Petr Krčmář, který podobně jako Štěrba patří k zakladatelům této perfektně vycvičené a původně přísně utajené jednotky.
Dokument Poslední mise - Milan Štěrba není totiž pouze nekrologem nebo popisem života Milana Štěrby, byť vzpomínky na něj jsou samozřejmě osou vyprávění všech, kteří se v projektu objevili: rodinnými příslušníky počínaje a učitelem konče. Dokument je i výpovědí o SOG, o malé, ale často nasazované a vysoce ceněné české jednotce složené z nadšenců a přátel.
„Tím pádem jsem získala i já takové přátele. Opravdu SOG je jedna velká rodina, takže se známe s manželkami, s přítelkyněmi,“ říká Štěrbova manželka Soňa a vypráví, jak pořádají společné akce a jak byla vděčná, že ji o smrti muže přijeli zpravit jeho kolegové, že u ní zůstala manželka jednoho z nich jako opora a že to měla být poslední mise jejího muže, protože už chtěl zůstat s rodinou a ne trávit většinu roku v zahraničí.
Štěrbova smrt přivedla jeho kolegy na nápad založit fond, který by pomáhal pozůstalým, hlavně dětem padlých vojáků. Jde o „projekt, kterýmu pracovně říkáme: Nemám sice tátu, ale mám hodně dobrejch strejdů“, popisuje ideu jeden z dalších vojáků, kteří se Štěrbou sloužili. A právě Štěrbův malý syn Ríša má být prvním, kdo by měl okusit péči „mnoha strejdů“.
Při slovech respondentů v dokumentu o Milanu Štěrbovi se člověku vybaví slova Jamese Bradleyho v knize Vlajky našich otců, když popisuje, proč jeho otec a další přeživší z Iwo Jimy neměli rádi, když byli označováni za hrdiny: „Hrdinové jsou to, co si sami vytváříme, co sami potřebujeme... Můj táta a tyhle lidi, to jak riskovali, ta zranění, co utrpěli, to dělali pro svoje kamarády. Bojovali sice pro svou vlast, ale umřeli pro své přátele.“
