Kapela Kryštof, která se chystá na jarní turné, nemizí z hitparád, stejně jako její frontman Richard Krajčo od dob svého Hamleta nemizí z centra zájmu coby herec.
Pořád si prý ještě neumí představit, že by jeho život probíhal jinak než s milovanou kapelou. Dává jí absolutní maximum, ale kdo ho sleduje v divadle, dobře ví, že ani to neošidí. Tvrdí sice, že zvolnil a že není daleko doba, kdy bude obklopen ženou, dětmi a psy, ale zatím to tak vůbec nevypadá.
* LN Loni na podzim Kryštof absolvoval úspěšné turné, které se odehrálo v divadlech po celé republice. Teď chystáte „druhou část“. Bude se něčím lišit?
Jak se to vezme. Jedeme jiná města, takže jsme si říkali, že změna není až tak nutná. Chceme jen dalším lidem ukázat, co jsme si připravili a oni na podzim neměli to štěstí, aby to viděli. Ale malinká změna přece jen bude. Čtyři písně z repertoáru vypadnou, čtyři nově naskočí.
* LN Jak vznikl nápad hrát v divadlech? Co nového vám takové vystupování dává?
Chtěl jsem kapelu představit jinak. Dostat ji fanouškům ještě víc pod kůži. Proto i ten nápad s dotazy, které mohou klást, kdykoliv se jim zachce. A kde jinde najít komorní a zároveň koncertní atmosféru než v divadle. Navíc tam sám vyprávím pár historek, takže vystoupení má příjemné komorní klima, skoro jako ve studiovém divadle.
* LN Divadla u nás až na výjimky nemají velkou kapacitu. Není komerčně výhodnější hrát ve větších prostorech?
Komerčně asi ano. Ale není vše jen o penězích. I když pravda -v Brně nás během dvojáku v Janáčkově divadle vidělo přes 2200 fanoušků, a to není zas tak málo. Avšak zase jsme docílili jiných hezkých věci. Podzimní koncerty byly skutečně exkluzivní záležitostí pro ty nejrychlejší.
* LN Podzimní turné bylo náročné na čas i energii, jarní vypadá podobně. Jak to zvládnete?
Na podzim jsme v každém divadle absolvovali dva koncerty a musím přiznat, že patnáctkrát šest hodin zpívání a vyprávění během měsíce bylo na hranici mých možností. Tentokrát jsem tedy souhlasil jen s jedním koncertem. O to víc doufáme, že budou lidi natěšení.
* LN Jak koncipujete vystoupení -je to ve vaší osobní režii, anebo jde o kolektivní práci?
Opět kombinace. Má představa, má dramaturgie, naše hudba. Jsme pořád team a bez toho by to nefungovalo. Jsme spolu čtrnáct let a zatím si nedovedu představit, že by to bylo jinak. Lidi kolem nás se občas měnili - management, technická sekce, řidiči, ale Kryštof zůstal vždy Kryštof.
* LN Jak se prodává první výběr největších hitů Kryštofa Poločas/Best Of?
Jsme spokojeni. Momentálně se prodalo přes dvacet tisíc kusů a zdá se, že na žebříčku deseti nejprodávanějších titulů by se Poločas mohl ještě udržet. Ale už teď jsme za výsledek rádi.
* LN Jak to máte s fanynkami a jak s nimi zacházíte?
Máme svůj fanclub, se kterým komunikujeme sami, už je v něm přes dva tisíce lidí, nikoho to nic nestojí, jen mají výhody v podobě většího počtu fotek, videí z akcí, dostávají přednostně informace. Před turné mohli jako první vidět generálku, vědí, co se v kapele děje. To je zatím naše maximum, které můžeme nabídnout a jak nejvíc se do toho můžeme ponořit. Na víc nezbývá čas.
* LN Herectví jste poněkud odsunul. Zůstane to tak i v nejbližší budoucnosti?
Asi máte na mysli divadelní herectví. To je pravda. Od Richarda III. jsem novou inscenaci nedělal. Taky jsem potřeboval nabrat trochu sil, připravit desku Rubikon, pak Bestofku, odjeli jsme spousty koncertů. Mezitím jsem však natočil Hraběnky a Nemocnici na kraji města III, takže úplně jsem z herectví nevypadl. A tuším, že v příští sezoně se vrátím i na jeviště.
Pokračování na straně 14
Dokončení ze strany 13
* LN Vám vůbec nechybí, že v divadle nezkoušíte?
Upřímně? Moc ne. Práce mám stále dost, kromě kapely jsem stihl namluvit dvě audioknihy, dělám na hudbě k seriálu České televize, rozhodně se nenudím. A taky se chci věnovat více přítelkyni, rodině. Naučil jsem se říkat ne a sám si říkám - konečně máš čas i na jiné věci než na práci. Ale jak jsem naznačil, divadlo se asi blíží.
* LN Jestli tomu rozumím, stačí vám jenom hrát. Není to ale, jako kdybyste dělal jen půlku své herecké profese?
Víte, na co jsem se těšil? Až se mi repertoár zredukuje na pár kousků. A to se děje. Pak se ve mně totiž začne znovu rodit chuť zkoušet. Možná je to skutečně tím, že mám práci i jinde. A kromě toho, dělal jsem divadlo osm let v kuse a hodně intenzivně. V Ostravě i v Praze. Velké role, velká očekávání od okolí. Po Richardovi III. jsem dokonce uvažoval, že divadlo opustím definitivně. To se však člověku časem rozleží. Teď vím, že bych chtěl další velkou krásnou příležitost, jen se musí objevit v pravý čas.
* LN Měl jste poměrně velkou a charakterově zajímavou roli v Hraběnkách. Šlo o vaši první větší roli v „klasickém“ televizním seriálu - jak se vy, dosud spíš divadelní herec, k tomu stavíte?
Moc se mi do seriálů nechce. Vím, že to může znít skoro až povýšeně, ale mám opravdu štěstí, že nejsem na penězích ze seriálů závislý. Do Hraběnek mě přitáhl režisér Jarda Brabec. A splnil to, co sliboval. Trochu jiný seriál. Uvědomuji si, že hodně lidí mělo výhrady, nelíbilo se jim to či ono, nemělo to dvoumilionovou sledovanost, ale já jsem byl spokojen. Trošku mě děsí, jak se Česká televize žene za tím magickým slovem sledovanost. Copak to je jediné měřítko? U veřejnoprávní stanice? Zkrátka jsem rád, že jsem v té partě mohl být. Jarda je tvrdý chlap, točí pro herce těžkým způsobem, hodně opakuje. Jednu scénu klidně třicetkrát. Ale jde si za svým, a to obdivuji. Letos mě čekala Nemocnice. Asi druhý výrazný počin. Když volal režisér Polesný, nějak jsem nemohl uvěřit, že to myslí vážně. Nemocnice je legenda. Ale po sérii dvě a tahanicích kolem třetí části jsem nevěděl, jak se k tomu postavit. A pak mi přišly scénáře, všech třináct dílů, a já měl pocit, že se to paní Konášové moc povedlo a že by to mohlo být fajn. Tak snad to vyjde i ve střižně.
* LN A jak hodnotíte současný seriálový boom, zejména nekonečné rychloseriály od Ulice až po Ordinaci?
Víte, ze začátku jsem k tomu měl zcela odmítavý postoj, ale ten se časem taky změnil. Herci mají konečně práci a diváci se mohou seznámit s novými tvářemi, které by se jinak na obrazovku nebo na plátna kin nedostaly.
* LN Nahrál jste nyní i audioknihu - Memento Radka Johna. Čím je pro vás dnes aktuální?
Vším, byl jsem dokonce tou aktuálností hrozně překvapený. Tím, že se život feťáků vlastně vůbec nemění. Vzpomněl jsem si na doby, kdy se zavíralo za příživnictví, Myslel jsem na to, že tehdy pro ně takový život musel být větším dobrodružstvím než dnes, kdy si děcka koupí kdykoliv cokoliv a jedou. Kdysi to byla uzavřená skupina „machrů“ vařičů, experimentátorů, ale vždy se stejně špatným koncem. To zůstalo stejné. A taky jsem si uvědomil, jak jsem rád, že jsem to nikdy ani nezkusil.
* LN Frontman kapely a nikdy jste si nic nevyzkoušel?
Ne. A jsem strašně rád. Zažívat situace jako třeba Michal v Mementu - děkuji nechci. Stačí, že jsem si to prožil s ním, při načítání knihy.
* LN Jsou i jiné závislosti, ty vás také míjejí?
Tak to je něco jiného. Ale jsou to takové ty chvilkové okamžiky. Když jsem se pustil třeba do Caesara na počítači, měl jsem co dělat, abych u něj netrávil dvanáct hodin denně. To samé s fotbalem na playstationu, nebo když skládám ve studiu. To bych mohl být zavřený dny a noci. Ale pak mě to zas přejde a vrátí se to třeba až po půl roce. A pak je tu ještě jedna věc - cigarety. Musím říct, že se občas snažím bojovat, ale jde mi to špatně.
* LN S interpretací knihy na zvukový nosič jste se setkal poprvé? Jak jste si s tím poradil?
Ne, byla to už má druhá práce. První titul byla nedávno kniha Járy Rudiše Potichu. Moc dobrá věc. Osud pěti lidí během jednoho dne, které nějakým způsobem spojuje hudba. Tehdy jsme točili v týmu: já hlas, Boris Carloff zvuk, Petr Manča režie. Na Mementu jsme se sešli opět. Tady se ale víc hrálo. Bylo to více divadelní nebo filmové, chcete-li. A dělá se nám spolu dobře, takže už máme v plánu další tři tituly. A lákaly by nás divadelní texty, převedené na CD, ovšem namluvené jen jedním hercem. Tak uvidíme.
* LN Na cédéčku bude jenom Johnova kniha, nebo jste připravili i nějaké bonusy?
Bude tam dovětek pana Johna o osudu hlavního hrdiny. Je to skoro jako z amerického filmu. Prostě každý máme svůj osud.
* LN Točíte teď něco?
Mám něco na stole, ale zatím nevím, jak to dopadne.
* LN Národní divadlo se nedávno rozloučilo s několika významnými herci. Vy jste se pochopitelně jako člen ND účastnil a bylo vidět, že vám to není lhostejné. Mně osobně vadí ta falešná až skoro nedůstojná pompéznost. Nebylo by lepší střízlivé rozloučení bez šílených detailů, na kterých se vyžívá bulvár? Co si o tom myslíte vy?
Z takových akcí bych hlavně vyloučil ten bulvár. Velcí herci, milováni národem, si zaslouží i velké rozloučení, ale ty prasárny kolem, které se pak dostanou na tituly bulváru, mě taky štvou. Ale na to jsme asi malí páni.
* LN Jaká je nálada na vaší mateřské scéně, co nový pan ředitel?
S panem ředitelem jsem se zatím nesetkal, ale mám pocit, že situace je klidná, tedy dobrá, a že soubory mají svobodu k práci. Pro mě je nejdůležitější šéf činohry Michal Dočekal a myslím, že on a soubor jsou v absolutní symbióze.
* LN Sledoval jste volbu prezidenta? Jak se vám líbila?
Sledoval jsem ji a není mi z toho dobře. Jedna rakouská agentura myslím napsala, že to byl cirkus a divadlo v jednom. Jak trefné. Co mě však šokovalo nejvíc, je ten strach. Je to jak za komančů. Poslanec a senátor má hlasovat dle svého svědomí a vědomí, a zatím se třese, aby ho kolega nevyfotil a šéf strany pak nezničil. Byl jsem pro veřejnou volbu, dnes už nejsem. Naše politika je špinavá a připomíná spíš mafii.
* LN Mluvil jste o mafiánských praktikách - lámete tedy nad současnou politickou reprezentací hůl?
Osobně si myslím, že spoustu věcí vláda udělala dobře. Reforma je zkrátka po těch všech rozhazovačných letech nutná, aby se tenhle stát někam posunul. Nemám pocit, že se máme tak špatně, jak se nám snaží občas namluvit média a jak straší levicoví politici. Vždyť se stačí podívat na silnice, na stavby bydlení, na útratu za vánoční dárky. To jsou miliardy. Možná se to netýká všech, samozřejmě, ale obecně mám pocit, že si lidi už z principu stěžují víc, než je nutné a pravdivé. V politice mi u některých vadí ten hitlerovskokomunistický způsob komunikace a manipulace. A propos, jak je možné, že mají lidi, kteří masakrovali tento národ čtyřicet let, v parlamentu díky volbě prezidenta najednou navrch? Mrzí mě, že můžou stoupat preference komunistů a politiků, kteří mají evidentně komunismus v krvi. Nechce se mi věřit, že tak rychle zapomínáme, jen proto, že se nám zrovna nelíbí třeba poplatek u doktora.
* LN A nevadí vám, jak si někteří demokraticky zvolení politikové tak rychle osvojili manýry bývalých papalášů? Taky jezdíte Praha-Brno za hodinu a čtvrt?
Pravdu? Ano někdy asi ano. Asi každý z nás občas. To bych považoval za to nejmenší - skoro.
* LN Takže jste teď spokojený? Nebo byste přece jenom ještě chtěl zvolnit?
Už jsem trochu zvolnil. Trvalo mi rok, než jsem vyškrtal diář a naučil se rozpoznávat priority. Teď se mi to snad trochu daří.
* LN Co váš statek v Krkonoších, máte vůbec čas tam jezdit a starat se o něj?
Snažím se.
* LN Přemýšlíte o rodině, představujete si, že byste třeba jednou měl tři děti, hodnou ženu, psy a koně a na nich objížděl své latifundie? Co bude, až vám bude čtyřicet?
To víte, že ano. A čím dál tím víc intenzivně. A představuji si to přesně tak, jak jste to řekla. Mám i to štěstí, že si to s přítelkyní Martinou představujeme oba stejně. A těšíme se, až nám bude čtyřicet a bude to přesně tak.
Mrzí mě, že můžou stoupat preference komunistů a politiků, kteří mají evidentně komunismus v krvi. Nechce se mi věřit, že tak rychle zapomínáme, jen proto, že se nám zrovna nelíbí třeba poplatek u doktora.
