BERLÍN Řekové si zvykli žít na vysoké noze a nechce se jim to měnit. Pomohlo by jim devalvování měny, to ale kvůli euru není možné. A odpovědnost za jejich krizi by měli nést také Němci, kteří léta tlačili na evropskou integraci.
Takto se dají zjednodušeně shrnout názory, které včera v Berlíně prezentoval prezident Václav Klaus. Učinil tak poté, co na tamní Humboldtově univerzitě pronesl projev na téma úskalí evropské integrace. „Němci byli skutečně ten hlavní hybatel celého toho evropského integračního procesu a myslím, že z toho musí pro sebe vyvodit nějaké důsledky,“ prohlásil Klaus. „Teď není možné se tvářit, že se vlastně nic neděje a že ať si to každá ta země vyřeší sama,“ dodal k roli Německa český prezident.
Klaus včera zopakoval, že v případě Řecka je řešením pouze znehodnocení jeho měny, což ale kvůli euru není možné, nebo transfer peněz z ostatních zemí eurozóny. Chyby vidí ale i na řecké straně. „Řecko si na ten svůj životní standard zvyklo a už ho má v sobě zabudovaný a teď není připraveno se o něj nechat nějak připravit,“ dodal.
Předtím ve své přednášce podrobil kritice současné směřování Evropské unie. Hned v několika bodech se soustředil na smazávání hranic národních států. „Komunistický režim rovnoprávnost a suverenitu států také popíral. Byl organizován shora, nikoli zdola,“ uvedl Klaus a dodal: „A právě tímto zkušeností zaostřeným pohledem pozoruji dnešní Evropskou unii,“ dodal. Úskalí Schengenu Mizení - či doslova „rozmazávání“ - hranic států a přeměnu kontinentu na „Evropu regionů“ zmínil Klaus i jako příčinu vzniku dalších potíží. „Vidím je ve své blízkosti v chování různých menšin, které relativně klidně žijí - a dlouhý čas žily - na území sousedních států a které prohlubováním integrace a aplikací schengenské dohody získaly zcela nové ambice,“ prohlásil český prezident.
Konkrétně se zaměřil na multikulturalismus, či opět doslova „ideologii multikulturalismu“, s níž je podle něj potřeba vstoupit do „zásadní polemiky“. Podotkl, že mnozí kritici multikulturalismu byli označeni za xenofoby. Výhrady vůči multikulturalismu nejsou přitom ničím neznámým. Jedním z příkladů může být renomovaný politolog Giovanni Sartori.
