Přemístit foton rychleji než světlo se podařilo Günterovi Nimtzovi a Alfonsovi Stahlhofenovi z univerzity v Koblenzi. Experiment se skládal ze dvou skleněných hranolů (viz. obr.) oddělených mezerou. Světelný paprsek prošel napřed prvním hranolem, na jehož hraně se částečně odrazil směrem zpět a částečně pronikl přes mezeru do druhého hranolu. Ačkoliv oba paprsky urazily nestejně dlouhé dráhy, zachytily je detektory ve zcela stejném čase. Vědci soudí, že paprsek překonal mezeru „okamžitě“.
Vědci při experimentu využili tzv. kvantové tunelování, při kterém si foton podle principu neurčitosti „vypůjčí“ čas na překonání mezery na úkor energie.
Aephraim Steinberg, expert na kvantovou optiku, se závěrem německých vědců nesouhlasí. V týdeníku New Scientist přirovnává pokus k jedoucímu vlaku, ze kterého se v každé stanici odpojuje jeden vagon. I když vlak jede pořád stejnou rychlostí, jeho střed se posunuje dopředu a v cílové stanici tak má větší průměrnou rychlost než lokomotiva. „Kdybyste stáli na nádraží a dívali se na hodinky, zdálo by se vám, že lidé ve vlaku dorazili o něco rychleji,“ řekl Steinberg. „Vystoupili sice dřív, ale je to jenom proto, že seděli v přední části vlaku.“
