BERLÍN Jaký byl skutečný podíl německého ministerstva zahraničí na holokaustu? Taková je ve zjednodušené podobě jedna ze základních otázek nové 900stránkové historické studie, kterou ve čtvrtek v Berlíně představí bývalí němečtí ministři zahraničí Joschka Fischer a Frank Walter Steinmeier.
Dílo s názvem Ministerstvo a minulost (Das Amt und die Vergangenheit) je v mnoha ohledech výjimečné. V jistém slova smyslu je to totiž díky svému rozsahu vůbec poprvé, co se takto detailně německé ministerstvo zahraničí vypořádává se svou historií. Studii zadal nezávislé komisi historiků v roce 2005 Fischer poté, co se dozvěděl o případu diplomata Franze Nüssleina, který se za okupace jako vrchní státní zástupce v Praze podílel na stovkách trestů smrti, a přesto se po válce mohl vrátit na německé ministerstvo zahraničí. Joschka Fischer se o případu doslechl poté, co mu bývalá vězeňkyně gestapa Marga Henselerová v roce 2003 napsala vyčítavý dopis ohledně toho, že v interním věstníku německého ministerstva zahraničí vyšel nekrolog uctívající Nüssleina.
Fischer následně mimo jiné zakázal publikovat nekrology diplomatů, kteří byli dříve členy nacistických organizací. Zároveň pověřil amerického, izraelského a tři německé historiky vypracováním studie se zaměřením na působení německého ministerstva zahraničí za druhé světové války.
Badatelé ve studii dokumentují zejména způsob, jakým bylo německé ministerstvo zapojeno do zločinů nacistického režimu včetně vyhlazování Židů. „Ministerstvo zahraničí bylo zločineckou organizací,“ shrnul výsledky bádání historik Eckart Conze, který je přesvědčen, že všichni zaměstnanci ministerstva věděli, na čem se podílejí. Zároveň však dodává, že je třeba vždy rozlišovat mezi „institucionální“ odpovědností, která vyplývala z náležitosti k úřadu, a případnou osobní odpovědností.
Conze zmínil Franze Rademachera, jenž na ministerstvu vedl židovské oddělení a který jako důvod služební cesty do Srbska v roce 1941 rukou poznamenal: „Likvidace Židů v Bělehradě.“ Rademacher však na ministerstvu nebyl výjimkou, ale do „konečného řešení židovské otázky“ se zejména v severní, západní a jižní Evropě aktivně zapojila celá řada německých diplomatů.
Poválečné působení Historici rovněž detailně zmapovali to, že po válce v diplomatických službách stále působila řada starých kádrů. Ve funkcích je podle historiků ponechaly všechny vlády od křesťanského demokrata Konrada Adenauera až po sociálního demokrata Willyho Brandta. Posledně jmenovaný například podle německého týdeníku Der Spiegel „zachovával věrnost“ Ernstu Achenbachovi. Ten se za války na velvyslanectví v Paříži údajně podílel na deportacích. Později vstoupil do řad liberální FDP a stále se v různých funkcích zabýval zahraniční politikou. Až do roku 1974 prý blokoval dohodu s Paříží, která umožňovala potrestání nacistických zločinců. A to těch, kteří zločiny spáchali ve Francii.
