Děti na základních a středních školách se chtějí učit hlavně anglicky, španělsky a rusky. Pokles zájmu o němčinu hlásí i soukromé jazykové školy.
PRAHA Blíží se doba, kdy stále méně Čechů bude mít v životopise napsáno: hovořím německy.
Zájem o studium tohoto jazyka totiž v posledních letech prudce upadá. Němčina byla přitom nejméně v uplynulých dvou stoletích řečí, kterou se velká část populace učila a ovládala ji.
Před rokem 1989, kdy se děti ve školách povinně učily ruštinu, byla němčina druhým nejstudovanějším cizím jazykem. Nabízely ji vybrané střední školy a zaměstnaní lidé navštěvovali večerní kurzy.
Po sametové revoluci přestala Čechy ruština zajímat a začali se věnovat hlavně angličtině a němčině. V 90. letech minulého století byly síly mezi angličtináři a němčináři ve třídách zcela vyrovnané.
Časy se však mění. Děti a mladí lidé o němčinu už tolik nestojí. Většina (podle průzkumů jde o dvě třetiny) volí jako první jazyk ke studiu angličtinu. A jako druhému jazyku dávají studenti před němčinou přednost španělštině, ruštině nebo francouzštině.
Výrazný pokles zájmu o němčinu hlásí základní i střední školy. Potýkají se s ním však i univerzity a soukromé jazykové školy.
Důvod? Mladí lidé si myslí, že pro život se jim bude hodit především angličtina, případně další jazyky, které ještě stále nejsou tolik frekventované. Například na mladoboleslavském gymnáziu Josefa Pekaře si ještě před pár lety němčinu vybíralo jako druhý jazyk po angličtině 70 procent studentů. Dnes je to jen 40 procent. Zbytek dětí dává přednost španělštině a ruštině.
Ředitel tohoto gymnázia Vlastimil Volf se domnívá, že tento trend je nezadržitelný. „Máme kontakty s gymnáziem v německém Meinheimu, kam studenti jezdí na stáže. Řekl bych ale, že osmdesát procent komunikace mezi našimi a německými studenty probíhá stejně v angličtině,“ říká Volf. „Mladí lidé si uvědomují, že s němčinou jsou uplatnitelní maximálně v tom středoevropském regionu. Vědí, že všude jinde se domluví spíše anglicky,“ konstatuje ředitel.
Němčina pro obchod, ne pro život
S poklesem zájmu o studium němčiny se potýkají i jazykové školy. Klientelu nyní tvoří hlavně firmy, které svoje podnikání soustřeďují na Rakousko nebo Německo, a tak se bez němčiny neobejdou. Často jde také o společnosti s německými vlastníky, kteří chtějí proškolit své české zaměstnance.
Mladí lidé, kteří se chtějí cizí jazyky učit v ročním pomaturitním studiu, však volí raději jinou řeč než němčinu. „Dávají přednost angličtině a španělštině. Myslí si, že tyto jazyky v praxi upotřebí více než němčinu,“ říká Šárka Nechvátalová z pražské jazykové agentury Spěváček.
Zájem o studium němčiny klesá i jinde v Evropě, především v románských zemích. Podle odborníků tento trend nelze zcela zastavit.
***
Češi a němčina
Za vlády Marie Terezie a Josefa II. se stala němčina úředním jazykem. Spisovná čeština se proto vůči ní vymezovala už od počátku národního obrození. Ostatně mateřskou řečí autora první české mluvnice Josefa Dobrovského byla právě němčina a česky se naučil až během studií na gymnáziu. Znalost německého jazyka byla předpokladem každého vyššího vzdělání. Po vzniku samostatné Republiky československé se staly úředními jazyky čeština a slovenština. Němčina přesto patřila mezi cizí jazyky, jejichž znalost byla od určitého stupně vzdělání pokládána za samozřejmou. K jejímu rozšíření napomáhala i přítomnost třímilionové německé menšiny. Za Protektorátu Čechy a Morava byla výuka němčiny povinná už od základní školy. Po válce panovala vůči tomuto jazyku pochopitelná averze, jeho výuka upadala. Za komunistické éry němčinu a ostatní jazyky zcela vytlačila ze školních osnov povinná ruština. Německý jazyk se studoval pouze jako nepovinný předmět, a to hlavně ve vztahu k „přátelům z NDR“. Po listopadu 1989 již němčina patří jen mezi řadu cizích jazyků, z nichž si je možné na českých školách vybírat.
