Německé pobřeží Baltského moře už dávno není turistickou destinací vyhledávanou tak jako za časů socialismu. Přesto je tu v létě dost turistů, kterým se nabízejí mnohé více či méně kulturní podniky na pevnině i na četných ostrovech kolem známé Rujany.
Uměleckou špičkou snah o přilákání kulturymilovných návštěvníků k Baltu je Ostsee festspiele organizovaný na dvou open air scénách Pomořanským divadlem.
Hlediště Seebühne ve Stralsundu stojí na molu, jevištěm je paluba ukotvené nákladní lodi, orchestr je před nepohodou skryt ve spojovacím můstku. Letošní premiéru komické opery Jacquese Offenbacha Hoffmannovy povídky režíroval Phillipe Harnoncourt, syn světoznámého dirigenta, jako vizuálně okázalé barvité výjevy na velkorysé jevištní stavbě. Nebyla nouze o technické, světelné a pyrotechnické efekty, celý do výšky dobrých patnácti metrů vyhnaný prostor plný schůdků, plošinek a výklenků připomínal fantaskní stroj, podivný svět, v němž Hoffmann vypráví podivné milostné příhody.
Když zaprší, a to letos často, mění se aktéři spíše v artisty balancující vysoko nad mořskou hladinou. Škoda několika nedomyšlených kostýmů, zvláště plandajícího trikotu Giulietty, který věru nemohl evokovat nahotu a tedy vytouženou erotickou atmosféru. Dorazilo ji mechanicky demonstrované milování mnoha párů a prozradilo, že režisérovi chybí cit pro rafinovanější detaily.
Soubor je obětavý, jeho kvalita však trochu kolísá stejně jako výkon zdejšího orchestru pod taktovkou Mathiase Husmanna. Dobře se v roli Antonie uplatnila brněnská Dagmar Žaludková, zdejší stálý host, pozoruhodnou postavu Niklause/Múzy stvořila jistým hlasem Doris Händrichová, titulní roli pak vcelku spolehlivě Raymond Sepe. Ze dvou nevýrazných představitelů jeho protihráče Lindorfa byl o poznání přesvědčivější Urs Markus než Benno Remling.
Na menší Bühne am Museumhafen v nedalekém Greifswaldu uvedli Shakespearovu „romantickou“ komedii Sen noci svatojánské, dokonce s romantickou hudbou Felixe Mendelssohna Bartholdyho v živém provedení divadelního orchestru. Inscenace Matthiase Nagatise se však zřetelně rozpadala na dvě nesourodé části, v jedné se ladně baletilo a recitovalo v krásných kostýmech, v druhé se hrálo současné aktuální divadlo metodou až drastické komiky zejména řemeslnických scén. Přijel i populární Trabi. Inu Pomořansko je posttotalitní, dnes chudší část Německa a vztahy k minulosti jsou tu, zdá se, složitější nežli u nás. Však zdejší publikum na narážky reagovalo živě, pro romantiku už tolik pochopení nemělo.
Za rok bude festival pokračovat případně - Wagnerovou operou Bludný Holanďan v režii Antona Nekovara.
