Paradoxně ale musejí prokázat, že jejich práce byla dobrovolná a dostávali za ni odměnu, byť třeba jen formou jídla. V takovém případě za ně totiž i podle říšských zákonů musel zaměstnavatel odvádět sociální pojištění, a oni by tedy měli mít nárok na důchod podobně jako Němci. Právě otázka, co je to odměna za práci v lágru a co nikoliv, přitom zaměstnává německé soudy už deset let. Nyní ale soud v Kasselu v precedentním případu rozhodl, že i jídlo je vlastně plat, z něhož má člověk nárok na pozdější důchodové zabezpečení.
I nuzná strava je plat „Senát dokonce celou věc upřesnil tak, že jednorázové jídlo odměnou není, pokud ale někdo dostával při práci najíst třikrát denně, už se jedná prakticky o mzdu,“ uvedl Martin Thiel, právník České rady pro oběti nacismu. I když se na první pohled může zdát, že soudy znevažují utrpení vězňů židovských ghett, z pohledu práva tomu tak není. Oběti holokaustu totiž od německé vlády získaly a získávají různou formou finanční odškodnění, včetně odškodnění za otrockou práci, to se však netýká otázky důchodů. V tomto případě musí soud skutečně zhodnotit, zda jakýkoliv člověk přispíval dobrovolně svou prací do německého sociálního systému, a náleží mu tak důchod. „Fakt, že soudci nyní uznali jídlo za plat, může uznání nároků na důchody značně usnadnit,“ uvedl Thiel.
Například ghetto v Terezíně, v němž zemřely tisíce lidí, fungovalo podle něj za války skutečně z ekonomického pohledu jako určitá samostatná jednotka, dokonce s vlastní „ghettobankou“. Vězni běžně pracovali v různých profesích, a měli by tedy dostávat i poměrnou část německého důchodu. Pro české Židy však byla dosud celá věc o to složitější, že tito lidé dostávali a dostávají od českého státu příplatek jako odbojáři. Německo dosud tvrdilo, že jejich práce v ghettech už byla tedy jednou „důchodově“ zhodnocena.
Nyní ale soudy dospěly k závěru, že za komunismu existoval důchodový strop, nejvyšší důchody byly kráceny a zhodnocení práce v lágru nebylo v těchto případech adekvátní. „Proto lidem s těmito krácenými důchody může být podle kasselského soudu uznán i nárok na německý důchod,“ uvedl Thiel. Ze zhruba sedmi set žádostí o takzvanou „ghetto-rente“, které dosud podali čeští občané, by tak mohla uspět zhruba třetina. „Je to trochu sociálně nespravedlivé, ale takový je zákon,“ říká Thiel. Ti vězni, kteří neuspějí se žádostí o důchod, však mohou podle něj získat jednorázové odškodnění ve výši 2000 eur. Výplata těchto peněz už probíhá.
70 000 žádostí z celého světa Spory o německý důchod se přitom zdaleka netýkají jen občanů Česka. Od roku 1997, kdy německý sociální soud v precedentním případu uznal důchodový nárok u jednoho pracujícího obyvatele ghetta v polské Lodži, podalo žádost o důchodové zajištění zhruba 70 000 Židů z celého světa. 90 z nich ale se žádostí zatím neuspělo. A to právě kvůli složitému prokazování, zda se v případě jejich práce v ghettu jednalo o otrockou práci s nárokem na odškodnění, nebo o dobrovolnou práci za odměnu, z níž vyplývá nárok na důchod v maximální výši mezi 150 a 200 eury měsíčně.
Po soudním uznání jídla jako odměny se ale může počet úspěšných žadatelů o důchodové zajištění výrazně zvýšit. „Nyní může být řada dříve odložených případů znovu projednána,“ prohlásil Frank Ludwig Thiel, jmenovec českého právníka, který zastupuje sedmaosmdesátiletého žadatele z Izraele. Upozornil, že Židů, kteří přežili holokaust, rychle ubývá, a žádosti by se tedy měly vyřídit co nejrychleji.
