V blížících se volbách prezidenta budou zastupitelé národa českého postaveni před nesnadné rozhodování. Komu dát svůj hlas? Mohlo by se zdát, že volba je jednoduchá. Václav Klaus nezdá se mít konkurenta. S mnoholetou praxí diplomata, s dokonalou znalostí cizích řečí, přírodou obdařen postavou sportovce s rysy vyzrálé moudrosti, prostě a jednoduše, vše vypadá „na zlatou“. A přesto myslím, že svěřit mu nejzodpovědnější místo k reprezentaci národa by bylo velmi riskantní.
Problém je v tom, že se naše planeta dostala do ekologického zvratu, který už není jen vážným ohrožením, ale stal se nekontrolovatelnou krizí, se zhoubnými příznaky, jež se zrychlují a nabývají na síle. Nevidím - a jak rád bych viděl! - jedinou slabinu ve zprávě IPCC, které bych se jak tonoucí stébla mohl chytit a být ukolébán čekáním na výsledek další komise, kterou navrhuje Klaus. Ta má zřejmě dokázat, že IPCC se mýlí. Nenechme se ukolébat. Vypadá to tak, že do poloviny 21. století bude nutno problém přežití lidstva řešit. Teď nikdo neví, jak jej řešit, ale přesto za takové situace postavit do čela národa osobu, která hrozící nebezpečí vůbec popírá, zdá se být přinejmenším riskantním. Přitom přijít o individuum Klausových kvalit je smutné. Nemohl by změnit své názory?
Klausův duchovní stín Bjorn Lomborg se „oteplil“ přes noc a stačilo, aby myšlenkový kotrmelec zabalil do vtípku o „natření všech střech, dálnic a parkovišť na bílo“. Žhoucí sluneční paprsky se tak odrazily zpět do vesmíru a Zem se ochladila. Lomborg, vražedník environmentalistů, se stal veselým a vtipným chlapíkem.
O autorovi| Dr. S. Hontela, Tišnov
