Říkáte raději zestejnit, či zglajchšaltovat? Inu, údernost germanismů vítězí. Glajchšaltujeme jazyk užíváním slov „normální“ a „nenormální“ (Tomáš Staněk v A2), glajchšaltujeme gastronomii (Benjamin Kuras v Euru), glajchšaltujeme právní prostředí v celé EU (europoslanec Jan Zahradil), glajchšaltujeme divadelní krajinu (Jiří Peňás v Týdnu), glajchšaltujeme i estetické hodnoty, jak vidno z postoje pražské ODS ke Kaplického blobu (Vladimír Bystrov v LN). Odkud se ten výraz vzal? A je neutrální?
Němčina k tvorbě slov přímo inspiruje, ale tenhle novotvar má svůj přesný původ a konkrétní kořen. Dnes je tomu pětasedmdesát let, kdy se slovo Gleichschaltung objevilo ve veřejné sféře poprvé. Legální cestou k totalitě Dne 31. března 1933 se v Německu rozjíždí totalita. Hitler je sice kancléřem už dva měsíce, jenže NSDAP nemá absolutní většinu v parlamentu. Ovšem ke svému cíli, ovládnutí celé společnosti, chce dospět legalistickým postupem, prosazením zákonných norem. Gleichschaltungsgesetz, česky asi zákon o zestejnění, patří mezi první z nich.
Jsou to ve skutečnosti dva zákony následující týden po sobě, ale byť se formálně týkají jen určitých detailních kroků ve státní správě, dají jméno celému procesu z let 1933–1934 – společnost v Německu je glajchšaltována k obrazu nacistické ideologie, k obrazu zestejnění mas, dalo by se říci.
Je to téma i pro ty, kteří k šedesátému výročí nástupu KSČ k moci zkoumají postupy naší domácí totality. Už bylo řečeno mnohokrát, že nelze srovnávat třetí říši s jejím holokaustem i miliony obětí druhé světové války a éru československého komunismu s „pouhými“ stovkami popravených a desítkami tisíc vězňů. Co se ale dnes ke srovnání přímo nabízí, je nástup oné moci a její rychle nabytý totalitní charakter.
V Německu roku 1933 i v Československu roku 1948 nastupující totalita využívá legalistické postupy. Nejde o krvavé převraty, v ulicích nejsou tanky. Z formálního pohledu jde jen o jmenování nové vlády, o lágrech, šibenicích či plynových komorách nikdo netuší. Teror má zatím formu pouličních rvaček SA či Lidových milic. Příběh německého glajchšaltovacího zákona tedy vlastně odpovídá na otázku, jež je do značné míry společná Němcům i Čechům: Jak se vláda, která se zprvu ani nemůže opírat o absolutní většinu své vlastní strany, změní ve všemocný totalitní režim?
Ten německý příběh nás upomíná na slova českého exprezidenta z filmu Občan Havel: „Postupovat v souladu s literou zákona, ale proti jeho smyslu, proti jeho duchu, je nesmírně nebezpečné. Já to pamatuji například z doby února 1948. Ten únor proběhl naprosto zákonně, v souladu s literou zákona, ale naprosto proti duchu poválečné ústavy.“
I v Německu to běží podobně. Nacisté prosadí 23. března 1933 zmocňovací zákon, který v souladu s literou výmarské ústavy svěří zákonodárnou moc Hitlerově vládě. Jí schvalované zákony platí sice jen čtyři roky, ale pak je může sama vláda dále prodloužit. Jak si nacisté takový bonus přihrají, když sami mají 45 procent mandátů, ale potřebují dvoutřetinovou většinu? „Ústavně“. Prohlasují změnu jednacího řádu parlamentu tak, že za přítomné jsou považováni i ti poslanci, kteří chybějí bez řádné omluvy. Což jsou lidé, sedící od požáru Říšského sněmu ve vazbě, tedy celý komunistický klub a mnozí sociální demokraté. Jenže legalisticky je vše košer, vždyť ten hlasovací fígl schválí nacistům skoro celý parlament. Z podobně realistických důvodů, jako u nás je většina pro Gottwalda. Výsledek se dostaví. Nacisté mají zákonodárnou moc, přitom vyřadí parlament i ústavu, navíc uchovají zdání legality. Neprotestuje ani cizina – i ta chápe situaci jako stav legislativní nouze. Prvním plodem tohoto „ústavního legalismu“ je právě slovo glajchšaltovat a zákony, které nastolí skutečnou totalitu – společenská pyramida je pod kontrolou od základů až po vrchol. Pozor na džíny S výrazem Gleichschaltung vyrukuje 31. března 1933 ministr spravedlnosti Franz Gürtner. A „zestejnění“, v dikci prvního zákona chápané jako přizpůsobení poměrů v jednotlivých německých zemích změnám v celé říši, se začíná šířit společností. Rozpuštěné odbory nahrazuje Německá pracovní fronta. Na místo agrárních svazů nastupuje Říšský stav výživy. Glajchšaltována jsou média, svazy vojenských veteránů, řidičů, sportovců, chovatelů psů, filatelistů... Že se nemluví jen tak do větru, ukáže už 10. květen. V rámci „Akce proti neněmeckému duchu“ zglajchšaltovaní studenti veřejně pálí první desítky tisíc knih.
Druhý glajchšaltovací zákon ze 7. dubna míří k „obnově kariérního úřednictva“, rozuměj k vyhazovům demokratů, liberálů a Židů. Jako první zákonná norma třetí říše obsahuje „árijský paragraf“, který pak přebírají prakticky všechny organizace. „Jednotu strany a státu“ – dovrší 2. srpna 1934 úmrtí prezidenta Hindenburga. Od onoho dne přísahají zglajchšaltovaní němečtí vojáci na „vůdce a říšského kancléře“.
Vidíme, že glajchšaltovat se dá skoro všechno. Ale ne každé zestejnění lze svádět na diktát totalitní strany – to bychom si nemohli obléci ani džíny.
***
Co se dnes ke srovnání nabízí, je nástup oné moci a její rychle nabytý totalitní charakter. V Německu roku 1933 i v Československu roku 1948 nastupující totalita využívá legalistické postupy.
Druhý glajchšaltovací zákon ze 7. dubna 1933 míří k „obnově kariérního úřednictva“, rozuměj k vyhazovům demokratů, liberálů a Židů
O autorovi| Zbyněk Petráček, komentátor LN
