A tu vnímám. V každé firmě jsou lidé, jejichž úkoly jsou definovány jinak, starají se, zcela správně, o růst obratu a zisku – ale jejich priority nejsou tytéž, jaké má oddělení kvality,“ říká Pavel Mikoška, ředitel kvality firmy Ahold.
Pavel Mikoška vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně a na začátku své profesní dráhy se věnoval výzkumu obilovin, pracoval na vědecké kariéře. Po listopadu 1989 ale na jeho životní situaci začala doléhat zvýšená inflace a nízké finanční ohodnocení vědecké práce. „Oženil jsem se a práce ve výzkumném ústavu nebyla k uživení rodiny. Objevily se ale možnosti zahraničních stáží. Ucházel jsem se o pobyt ve Spojených státech amerických na Iowa State University. Vybrali mě, ale právě v té době se mi měl narodit první syn. Rozhodl jsem se odložit stáž o rok a za rok už Iowa neměla na tento program peníze.“
Protože finanční tlak je „dost velký tlak“, pátral budoucí manažer dál a v novinách si všiml inzerátu fast foodové firmy. „Nevěděl jsem ani pořádně, co je to fast food.“ Na cestách pro Burger King Do výběrového řízení se nicméně přihlásil a prošel pak tříčtvrtěroční kalvárií pohovorů v různých evropských městech, v Londýně, Mnichově a ještě ledaskde jinde. Až po nějaké době se dozvěděl, že firma se jmenuje Burger King a hledá manažera kvality technologií i potravin pro nový region střední Evropy. Plánovala totiž expanzi do Česka, Polska a Maďarska. Paradoxem osudu se stalo, že firma preferovala člověka z Česka, přestože právě na český trh nakonec nevstoupila. „Burger King šel na nové trhy prostřednictvím franšízy a pro český a maďarský trh ji prodal firmě Fusion. Ta ale v Maďarsku neprofitovala, jak měla, a Burger King se rozhodl už do českého trhu neinvestovat. Fusion ale dál držela franšízu, takže tento pat se podařilo prolomit až nyní,“ vysvětluje Mikoška.
On sám nastupoval se smlouvou na dobu určitou, a to konkrétně na jeden rok. V Burger Kingu s ní vydržel deset let. A to přesto, že začátky nebyly jednoduché. „Když jsem nastoupil, řekl jsem si: ‚Pavle, jestli tohle vydržíš čtyři měsíce, budeš vynikající.‘ “ Všechno se totiž lišilo od čehokoli, co znal. „První šok byl z neustálého pohybu v prostoru a čase. Evropa, Amerika, Anglie, Německo... Neustále jsem jezdil po různých destinacích i dodavatelích a prostřednictvím návštěv se učil, co je potřeba kontrolovat. Druhý šok znamenalo používání komunikačních technologií. Okamžitě jsem vyfasoval laptop, přičemž ve výzkumném ústavu jsme měli tři počítače na celý ústav. Třetí věc, kterou už dnešní mladí lidé neznají, byla obrovská jazyková bariéra. Dostat školní angličtinu na komunikační úroveň nebylo jednoduché. Někteří spolupracovníci si dokonce mysleli, že neumím mluvit. Určitě jsem jim musel připadat dost exoticky.“ Zůstal, naučil se, převzal trhy. Protože situace v Česku se vyvinula tak, jak se vyvinula, měl volnou kapacitu. A když firma přišla s novým plánem obsadit Střední východ, kam chtěl jezdit jen málokdo, vzpomněla si opět na něj. Do své gesce dostal Izrael, Turecko, Saúdskou Arábii, Egypt, Bahrajn, Kuvajt a řadu dalších arabských zemí.
Jiná země, jiný mrav „Člověk si nesmí myslet, že když někdo přemýšlí jinak, tak je a priori špatný,“ popisuje Mikoška, co mu tato zkušenost dala. Jiného přemýšlení si přitom během let užil poměrně dost. „Třeba superbohatí Kuvajťané se chovají až arogantně, ale přesto se s nimi musíte domluvit. Jen v Egyptě jsem zažil, že jednání nakonec ztroskotalo. Z hlediska hygieny potravin je to zajímavá země. Plánovali jsme tam otevřít restauraci a potřebovali jsme místního dodavatele bulek. Na jejich výrobu je potřeba drahá technologie, kterou egyptský partner koupil v Americe a do níž investoval miliony dolarů. Ale když jsem tu linku uviděl po půl roce – prach, špína a neúdržba dosáhly pro nás nepřijatelných rozměrů, a když jsem místním vysvětloval, že to takhle nejde, uzavřeli celé jednání slovy: ‚But this is Egyptian way.‘ Tohle je egyptský způsob. Na tom jsme skončili.“
Cestování po tak velkém regionu ale bylo přece jen finančně náročné, takže firma si po čase našla nového manažera přímo z regionu, konkrétně z Turecka. Mikoška ani moc nelitoval, protože cesty byly náročné i pro něj. „V rámci jednoho měsíce jsem musel během čtrnáctidenního bloku objet všechny středovýchodní země, jeden týden jsem pak trávil tak, že jsem v pondělí odletěl do Polska nebo do Maďarska a v pátek se vrátil a jeden týden byl v home office v Uherském Hradišti.“ Po odchodu z Burger Kingu Mikoška soukromě podnikal v oblasti obalů, prodával obaly vyrobené v Polsku a také dokončil magisterské studium podnikové ekonomiky na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Byznys skončil na stále nepříznivějším vývoji kurzu zlotého, a koruny a Mikoška si začal znovu číst pracovní inzeráty. Tak se dostal do konkurzu na manažera kvality sítě Ahold a opět vyhrál.
Sám sobě pánem „Vždycky se mi podařilo mít pozici, kde jsem buď vůbec neměl přímého šéfa, nebo byl moc daleko a neměl čas se o mě každodenně starat. Ve většině případů jsem si sám nadefinoval úkoly a s lidmi, které jsem měl k dispozici, jsem tu práci dělal,“ definuje svůj pracovní postup. Podobně postupuje podle svých slov také v Aholdu. „V řízení kvality je velmi složité být si stoprocentně jistý, že je všechno v pořádku, ale musíme zásadně minimalizovat rizika. Myslím, že se nám hodně povedlo pozvednout úroveň prodejen, a to jak vizuálně, tak z pohledu hygieny. Výrazně jsme snížili pokuty od státních kontrolních úřadů i případy stahování výrobku z trhu. Finálním úspěchem je ale spokojenost zákazníka. Věřím, že se nám daří jeho vnímání pozitivně ovlivňovat. Měřitelná data k tomu máme.“
***
PAVEL MIKOŠKA Rodina: Ženatý, dvě děti. „Osmnáctiletý Pavel bude maturovat na gymnáziu, desetiletá dcera Ivana je ve čtvrté třídě na základní škole. Rodina bydlí dál na Moravě, je to rodinný život trochu na dálku. Pozitivum je, že když se vidíte jen dva dny v týdnu, nestihnete se ani pohádat. Manželka říká: ‚Ačkoli jsme oslavili dvacet let manželství, společně odslouženo máme jen deset.‘ “ Auto: „Služební vozidlo Volkswagen Passat, osobně jsem dlouho dával do vztahu užitnou hodnotu a cenu a z toho mi vycházelo Daewoo, které teď patří pod Chevrolet. Najezdil jsem s ním 150 tisíc kilometrů a nikdy jsem nezůstal viset.“ Hudba: „Jsem z Moravy, mám vztah k folklorní hudbě. Jinak běžný střední proud.“ Volný čas: „Rodina. Mám i velkého psa, který trpí tím, když nejsem doma, a když jsem, chce si mě uzurpovat pro sebe. Starám se také o dům a sem tam vyrazíme na výlet nebo si zaplavat.“ Dovolená: „Po Burger Kingu se mi už nechtělo moc cestovat, ale dnes už se zase rád podívám do zahraničí, kombinujeme pobytový a poznávací způsob.“
