Už snad ani ti největší optimisté nemohou přehlédnout, že nejvýraznějším slovem, které zní v současném popu, je „retro“. Vytěžování minulosti je nejen stále běžnější, ale i setrvale komerčně úspěšné. Noví interpreti implantují historií osvědčené prvky, staří vyprodávají haly. Festival v Glastonbury, který je známý tím, že většinou zde vystupuje to aktuálně nejzajímavější, letos jako headlinery ohlásil Neila Younga, Bruce Springsteena a zmrtvýchvstalé Blur. Logicky to nastoluje otázku, jak dlouho to ještě bude pokračovat?
Největší hvězdou letošního Rock For People a koneckonců i jednou z nejúspěšnějších skupin současného rocku vůbec, jsou britští Arctic Monkeys. Budou i oni za třicet let hrát u nás čtyřikrát ročně před přeplněným hledištěm, jako například jejich předchůdci Jethro Tull? Anebo Orbital, kteří byli včera na programu v Táboře – budou i ti za čtvrtstoletí vymetat moravská maloměsta, jako to nyní dělají v osmdesátých letech úspěšní Alphaville?
V pondělí se v Paláci Akropolis vzpomínalo na Ivana Wünsche, který před deseti lety předčasně opustil nejen své oblíbené hospůdky. Jan Ivan Wünsch byl v závěru svého života vynikajícím hudebním publicistou, který svým vzorem výrazně ovlivnil celou generaci mladších (autora těchto řádků nevyjímaje). Ovšem asi známější byl jako dlouholetý basista skupiny Jasná páka, která se po komunistickém pogromu na „novou vlnu se starým obsahem“ později proměnila v Hudbu Praha.
Jenomže v loňském roce došlo k podivnému kroku. Dlouholetý leader Michal Ambrož se spojil s někdejším bubeníkem Davidem Kollerem a spolu vedle stále fungující Hudby Praha obnovili i Jasnou páku. V Akropoli tak v pondělí zahrály oba soubory, jejichž sestavy nyní spojují už jen osoby obou kytaristů (ten třetí, Bohouš Zatloukal, stejně jako vokalistka Jamajka, na protest kvůli rozdvojení kapelu opustil). Ne že by to nebyl prima reminiscenční večírek. Ale nějak mi toho všeho retra už přijde trochu moc. A na to, co by na to všechno řekl Ivan, ani raději nechci pomyslet.
O autorovi| Antonín Kocábek redaktor LN
