BRATISLAVA/PRAHA Již před několika lety začala slovenská krajní pravice shromažďovat na internetu osobní údaje o svých nepřátelích. „Potenciálních terčů“ však bylo velmi málo a nikdo jim tak nevěnoval přílišnou pozornost. Jak napsal slovenský deník Sme, od letošního května se neonacisté nezvykle aktivizovali a jmen či nejrůznějších organizací na jejich seznamu každým dnem přibývá.
„Je to známý antifašista z okolí Nitry. Je vysoký cca 180 cm, nosí číro, má hnědé vlasy, je trošku 'svalnatejší' postavy, při bitce používá nohy.“ Takto například pravicoví extremisté popisují jednoho z vytipovaných „nepřátel“ a zveřejňují na stránkách i jeho adresu a telefonní číslo.
Na internetovém seznamu iniciativy Redwatch se vyskytují v současné době desítky jmen mužů i žen z více než třiceti slovenských měst. U většiny z nich jsou i fotografie, telefony, místo bydliště či nějaké jiné detaily - například zda jde o Romy, Židy, černochy i jiné cizince, jak jsou staří či kam se daní lidé chodí po večerech bavit. Nejvíce jmen figuruje v kolonce Nitra, Poprad a Trenčín.
Podle autorů stránek je cílem akce „nahromadění všech možných informací o našem nepříteli: jména, adresy, telefonní čísla atd“. „Tímto letákem vás vyzýváme, abyste přiložili ruku k dílu, i toto je jedna z možností, jak být aktivní!“ píší zástupci ultrapravice, kteří na svých stránkách mimo jiné propagují rasistické skupiny Blood and Honour či Combat 18.
Podle slovenské policie ale neonacisté žádné zákony neporušují. Jak uvedla Andrea Polačiková pro list Sme, policie „nemá zákonný důvod, aby provedla nějaká opatření proti provozování této stránky“. Mluvčí dodala, že internetovou stránku ultrapravice znají. To, že by některého z „nepřátel“ někdy neonacisté napadli, nemohla ale potvrdit ani vyvrátit. Žádný z lidí uvedených na seznamu podle ní zatím nepožádal o policejní ochranu.
A kdo je nejčastějším „terčem“ ultrapravice? Zejména antifašisté, příznivci punku či hnutí S. H. A. R. P - Skinheads against racial prejudice (Skinheadi proti rasovým předsudkům). Konkrétní osoby ale nejsou tím jediným, na co se neonacisté zaměřili. Na stránkách zmiňují i organizace, které považují za „nepřátelské“. Klub kubánských občanů žijících na Slovensku. Sdružení přátel islámské literatury a konkrétně pak téměř všichni zaměstnanci Nadace Milana Šimečky z Bratislavy. Proč? Laco Oravec z této nadace to vysvětluje takto: „Zabýváme se třemi programy - multikulturalismus, Romové a holokaust. Už jen nálepka prožidovské organizace je pro některé lidi dostatečným důvodem k nenávisti“.
I když stránka přímo nevybízí k útoků na tyto lidi, příznivcům ultrapravice usnadňuje jejich identifikaci. Podobnou činností se zabývá i další slovenské ultrapravicové hnutí Slovenská pospolitost. Ti své „nepřátele“ nefotí, ale dokonce natáčejí na kameru.
Podle českého politologa a odborníka na extremismus Jana Charváta se přibližně stejně rozsáhlé seznamy ideových nepřátel objevily v minulosti na internetu i v Česku. „Ten ultrapravicový byl podle mého odhadu o něco méně rozsáhlý. Ten, který v minulosti zveřejnila Antifašistická akce, zase o něco rozsáhlejší,“ tvrdí Charvát.
Za „kvalitnější“ Charvát považuje seznamy vedené ultralevicí - obsahovaly totiž většinou jména aktivních neonacistů. Seznamy zveřejňované neonacisty naopak podle něj často uváděly údaje snadno dostupné z veřejných zdrojů, jako jsou typově činovníci levicových stran či židovských organizací.
***
Seznam nepřátel
Slovenští neonacisté na internetových stránkách poslední dobou podstatně rozšířili databázi svých nepřátel, včetně jejich fotografií, adres, telefonů či údajů, kam chodí do školy nebo kde pracují. Kromě konkrétních osob se zde dají najít i nepřátelské organizace.
„Zacinal ako punkac ,v sucasnosti aktivny antifasista... V minulosti sa podielal na mnohych utokov na narodnu opoziciu. Agresivny je len ked je s kamaratmi, sam ako jedinec nie je nebezpecny...“
„Pracuje vo velkoobchode s pocitacmy, pracu ma od domu cca 20 min peso, do prace chodi zvacsa na bicykli niekedy autom...“
