Díky čemu? Ještě než se stal šéfem PR Labouristické strany, sbíral zkušenosti a hlavně cenné kontakty jako televizní producent. V roce 1987 pak pro labouristy vytvořil velkolepou předvolební kampaň, která se zapsala do historie navzdory tomu, že labouristé prohráli.
O deset let později už jeho kampaň slavila úspěch. Dopomohl Blairovi k postu premiéra, a ten si jej pochopitelně přizval do vlády - zprvu jako ministra bez portfolia, pak jako šéfa rezortu průmyslu a obchodu. Dvakrát z Blairovy vlády odešel - poprvé kvůli nejasnému původu peněz, za které si postavil nový dům, a podruhé proto, že se pokoušel lobovat ve prospěch kontroverzního indického podnikatele. Ani v jednom případě ale vyšetřování neprokázalo, že překročil zákon. Další působení ve vládě nicméně nepadalo v úvahu, a proto vzal zavděk aspoň úřadem evropského komisaře v Bruselu.
Rozhodně se nedá říct, že by se tím odřízl od dění v Británii, naopak. Ostatně, svědčí o tom i fakt, že byl povolán do vlády Gordona Browna. Když se tak loni stalo, bylo to pro řadu lidí překvapení. Brown ale věděl, co dělá. Když se pod ním letos povážlivě kývala židle, byl to právě Mandelson, kdo silou svého vlivu zabránil tomu, aby premiéra obětovala jeho vlastní strana.
