PRAHA Obětí šikany se v Česku stává až 40 procent dětí školního věku. A podle opakovaných výzkumů přes 44 procent školáků přiznává, že se někdy stali jejími svědky. Stejně jako školy i sami rodiče nemají příliš představu o tom, jak vůbec odhalit, že je dítěti ubližováno. Právě i v tom má kniha Minimalizace šikany pomoci. „Existuje spousta publikací o šikaně jako takové, není zde ale žádná, která by jednoduše a jasně rodičům poradila, co mají dělat, když ji jejich dítě prožívá,“ vysvětlila jedna z autorek příručky Kateřina Vágnerová.
Všechny rady, které jsou popsány v jednoduchých heslech, vycházejí ze zkušeností odborníků, kteří se s oběťmi šikany i agresory každodenně setkávají.
Rodič se tak v knize dozví například to, že existuje psychická, fyzická, ale i kyberšikana. Příručka rovněž popisuje rozdíl mezi šikanou a škádlením. Podle odborníků je právě mezi šikanou a škádlením jen velice úzká hranice. Pro dospělé je často těžké rozpoznat, jestli hranice již byla překročena, nebo ne. „Podstatné je, jak takové škádlení vnímá ten, na jehož účet se děje,“ píše Vágnerová v publikaci.
Ta dává rodičům i jednoduché podněty, jak mohou přijít na to, že je jejich dítěti ubližováno. Důležité je například všímat si, že za dítětem nechodí žádní kamarádi a spolužáci, že nemá s kým trávit volný čas, není zváno na návštěvy. Důležitým ukazatelem je ale i jeho neochota jít ráno do školy a poté i nechuť k jídlu. Dále že usíná s pláčem, odmítá se svěřit s tím, co ho trápí, nápadně často hlásí ztrátu věcí nebo je třeba nečekaně agresivní k sourozencům či jiným dětem. „Často se stává, že se rodiče snaží vzít situaci do vlastních rukou. Osloví přímo dítě označené za agresora nebo kontaktují jeho rodiče,“ přibližují špatný postup dospělých, když objeví šikanu, odborníci. Pokud se totiž rodič obrátí přímo na rodinu agresora, riskuje, že se problém otočí proti nim. Jak se tedy zachovat? Podle lektorů by měl jít rodič nejprve za třídním učitelem. Pokud ten nebude chtít šikanu řešit, má se obrátit na vedení školy, popřípadě zřizovatele či školní inspekci. Od stížnosti by se neměl nechat odradit. „Pokud škola řekne, že u nich problém se šikanou není, nebyl a ani nebude, pak nemluví pravdu. Správná a kvalitní je ta, která si šikanu připustí a chce ji řešit,“ říká Kateřina Vágnerová.
V knize si každý může vyzkoušet minitest, zda jeho dítě není agresorem. V příručce, která je k sehnání v knihkupectvích, rodiče najdou i seznam organizací, které se šikanou zabývají.
