Holky mají kolem Vánoc větší touhu po tržbách, samozřejmě, ale muži většinou zůstávají u rodin. Takže nic moc. I když některé šly – jako každý rok – šlapat i na Štědrý den, aby zkusily na poslední chvíli ještě vydělat na dárky. Samozřejmě velkým dnem je silvestr, to by byl hřích nepracovat, ve větších městech probíhají party a oslavy, holky se zvou domů, jsou velké žně.
* Jak se v českém sexbyznysu odrazila hospodářská krize posledních dvou let?
Zmenšuje se počet žen schopných udržet se na trhu. Ubylo zahraničních klientů, kteří teď radši využijí služby ve svých zemích, než by za ženami cestovali za hranice. Němci si dřív říkali, že Česko je destinace „einkaufen und tanken“, a už to není pravda. Sex, benzin ani jídlo tu neseženete levněji.
* Za kolik?
Od 500 korun za nějakou rychlou orální službu na ulici až po 2 500 až 3 000 korun v klubu. Ale ceny se mění, je lépe zjistit je na internetu.
* V čem jsou české holky jiné než ty v Německu?
Čím je země tradičnější demokracií, tím více je v branži migrantek. V Estonsku či na Ukrajině pracuje až devadesát procent místních žen, a třeba v Holandsku jen necelých dvacet procent. U nás bývalo tak pětačtyřicet procent cizinek, ale s krizí se mnohem víc prosazují české ženy. Občas se v klubu uchytí nějaká šikovná apracovitá Romka, jsou žádané. I majitelům klubů se v současné době hodí spíš česká holka, které můžou zavolat a říct: „Dneska nechoď, nikdo tu není.“ Nebo naopak: „Přijel autobus Francouzů, nástup do pěti minut!“
* Je mezi českými sexuálními pracovnicemi hodně svobodných matek?
Dobrá polovina: Je to pro ně výhodné zaměstnání. Během dne se mohou starat o děti, večer jim je někdo pohlídá. Časté jsou i studentky, které si takto přivydělávají. Dokonce jim jejich manažeři kontrolují studijní výsledky. Mají zvláštní pracovní program, aby jim práce nenarušovala školu. Je to vlastně brigáda pro holky z chudších rodin. Vědí přesně, kolik si vydělají, když přijdou třeba jen jednou dvakrát týdně. Je to tvrdá generace, má vše velmi dobře spočítané.
* Když dostudují, přestávají dívky šlapat?
Pokud se žena z tohoto zaměstnání vymaní, většinou jí v tom pomohou city: Ať už lesbický vztah, nebo jednoduše láska k muži.
* Je mezi vašimi klientkami hodně lesbických žen?
Říká se, že není důležité, s kým spíš, ale do koho se zamilováváš. Ony se často zamilovávají do žen. Spaní s chlapy jim pak není moc příjemné, ale vydrží to. Počet lesbických žen se může blížit možná i k deseti procentům, řekla bych. Je to logické, práce je pro ně snadnější, není pro ně problém mít sex bez citových vazeb.
* Co dělají ženy, když se přestanou živit prostitucí?
Kolegyně teď bude psát magisterskou práci právě o tom, co dělají naše klientky, které u nás už víc než tři roky nebyly. Zkusí je obvolat a zjistit, co se v jejich životě změnilo. Některé jsou v branži opravdu jen dočasně, potřebné výdělky si předem naplánují: Chci si otevřít butik, budu pracovat další dva tři měsíce, a až budu mít dostatečný kapitál, končím. Znám třeba lékařku zUkrajiny, která si peníze vozí domů na Ukrajinu, aby si tam dovybavila ordinaci.
* Z jakých povolání sem Češky nejčastěji přicházejí?
To je různé. Najde se tu trenérka jízdy na koni, geodetka i architektka. Časté jsou zdravotní sestry a prodavačky a také barmanky, které zjistily, že celý večer lítají po klubu a mají tisícovku, zatímco támhleta holka vyšla dvakrát nahoru do pokoje a má tisíce tři. Častá je mateřská dovolená. Přibývá absolventek, které nemohou najít místo po skončení školy.
* Znamená to, že se u nás prostitutkami stávají ženy, v jejichž oborech jsou platy tak malé, že z nich nelze vyžít?
Nejhůře jsou na tom ženy, od kterých odejde manžel nebo přítel a nechá jim dvě tři děti. Byt – a to nejen v Praze – stojí běžně deset tisíc, takže když mají v zaměstnání deset tisíc měsíčně, jsou to pro ně jednoduché počty.
* Kolik si u nás vydělají opravdu úspěšné sexuální pracovnice?
Tak 40 000 měsíčně čistá ruka, dejme tomu. To v případě, že bude mít 40 zákazníků, což je sice už dost, ale dá se to zvládnout. Část výdělku ovšem spotřebují jejich manažeři, rodina a taky partneři, kteří jsou většinou takoví lachtánci – nicnedělající individua, parazitující na jejich příjmech.
* Co pracovnice říkají svým rodinám?
V Praze toto povolání dělá až 58 procent žen absolutně tajně; nikdo o jejich činnosti neví. Když večer někam jdou, říkají, že do práce, do klubu, nazývají se společnicemi. V Ostravě je tomu naopak: nejbližší příbuzní vědí o jejich počínání téměř vždycky. Nezaměstnanost je na Ostravsku mnohem vyšší, a tak se často stane, že se rodina usnese – holka je pěkná, než bychom hladověli a nechali se vyhodit bytu, tak ji pošlem, ať něco vydělá. To je pro ženu míň frustrující – má podporu rodinného zázemí.
* Jak dlouho mohou ženy tohle povolání dělat?
Záleží na tom, jak o sebe pečují. Některé exkluzivní Češky, když do sebe vrážejí prachy, vypadají dobře i k padesátce. Obecně ale platí, že po pětatřicítce už se o ně chlapi neperou. A pokud nemají našetřeno, smůla. V Rozkoši máme pár „Goldies but Oldies“, ty k nám chodí už takových deset patnáct let. Třeba Anča, už nepracuje, dostala mrtvici, oslepla na jedno oko a my jsme ji zase vzali do našeho divadelního souboru, protože je komediální typ a skvěle se nám do divadla hodí. Bude mít už pomalu pravnoučata.
* Jací jsou podle vašich zkušeností současní zákazníci?
Na jedné v mužích narůstá šílená, machistická agrese, která vede k nezvyklému násilí, na druhé straně jsou tu ti, co si chtějí jenom popovídat, protože sex mají doma a touží, aby je někdo vyslechl.
* Před dvěma týdny zorganizovala Rozkoš bez rizika v Praze pochod „za všechny mrtvý holky“ – kolik jich vlastně bylo?
Za posledních deset let se stalo 19 vražd, u nichž bylo explicitně známo, že oběti pracovaly v sexbyznysu, v jednom případě šlo o muže. Například v roce 2004 byla na parkovišti v Rudné zavražděna třiatřicetiletá Katka. S její kamarádkou,která ji našla mrtvou kousek od parkoviště, jsme to dlouze probíraly; Katka zřejmě volala o pomoc, a nedovolala se. Pak se vraha snažil vypátrat nějaký kriminalista před důchodem, který si to vzal jako osobní úkol, ale neuspěl. Tam bych klidně nechala udělat pomník zbytečně zabité holky. V Holandsku v Amsterdamu pomník sexuálních pracovnic stojí. Zrovna teď se po Evropě potuluje sériový vrah, sadista, brutálně vraždící prostitutky na ulici. Už umučil čtyři ženy v Rakousku, tři v Maďarsku. Je nebezpečí, že se přesune do Čech.
* Proč lidé vraždí prostitutky?
Jedná se často o úchyly, sadisty či o lidi, kteří vraždí pod rouškou „očištění společnosti“ od těchto žen. Jedna naše klientka přežila svou smrt, měla třicet šest zranění, bodné rány po celém těle, skalpovanou hlavu. Jediný důvod, proč žije, je, že si vrah myslel, že už je mrtvá, tak přes ni nepřejel autem. Pořád k nám do Rozkoše chodí, už má jiné povolání – a lesbickou přítelkyni. Žije ve spokojeném vztahu, máme z ní radost.
* Která oblast v Česku je pro ženy při práci nejnebezpečnější?
Tradičně rizikové je právě parkoviště v Rudné u Prahy, na které se nevztahuje městská vyhláška, takže tam působí všechny ženy z okolí. Poletují venku mezi řidiči a nabízejí své služby. Tiráci se tam zastavují už ze zvyku a z pracovního ruchu jsou tam živy nejen holky, ale všichni kolem, třeba restaurace. U tiráků se sex děje v autech, mají tam na to zařízení, ale u osobních aut se většinou popojede stranou: A to je právě případ, kdy se už nedovoláte. Nedávno jsme tam řešili případ holky, která měla zhnisané všechny prsty na jedné ruce, protože je strčila do auta řidiči, který jí ukradl kabelku. Zavřel jí ruku do okýnka. Když to říkala policistům, poučili ji, že si má dávat na věci pozor. Období po vraždě té Katky, kdy se policie snažila se ženami spolupracovat, je bohužel pryč. Za chvíli budeme jezdit ne s venerologickogynekologickou, ale s chirurgickou ambulancí.
* Jaké pohlavní nemoci jsou teď zvlášť časté?
Roste syfilida, letos už máme čtyřicet případů infekční formy. Je to závažné onemocnění, může skončit smrtí, když se neléčí. Je to navíc nemoc nakažlivější než AIDS, protože se dá přenést nejen sexuálním stykem. Jedna naše klientka provozuje jen sado-maso, nemá normální sex, a myslela si tudíž, že není možné, aby syfilidou onemocněla. Pak se zjistilo, že se nakazila, když jedla společně jídlo s infikovanou kolegyní.
* Je tady nový návrh zákona o regulaci prostituce, jak se na něj vaše klientky dívají?
Nejvíc jim vadí, že oprávnění provozovat tuto činnost by platilo pouze jeden rok. A navíc kdyby se například přestěhovaly z klubu na Praze 1 do klubu na Praze 2, musely by znovu žádat o povolení. To je, jako když má někdo živnostenský list, ale když se přestěhuje, musí si nechat vystavit nový. V každém případě si žena bude muset oprávnění každým rokem obnovit. Jak říká naše Anča: „Přece nemám každý rok jinou k…!“ Podle mých zkušeností nemá taková registrace valného smyslu. Koncentrace žen na jednom místě nám nic nezaručí. Jedinou zárukou je péče o zdraví. V psychologii mluvíme o zvnitřnění norem: „Jsem zdravá, chci být zdravá, chci si své zdraví zachovat.“ K tomu se snažíme klientky vést, že prohlídky nepodstupují kvůli svým manažerům, ale pro sebe.
* A už i manažeři, tedy pasáci, pochopili, že je dobré mít zdravé sexuální pracovnice?
Ano, vědí, že nás potřebují. Víme už z předprvorepublikových nevěstinců, že největší návaly tam bývaly v době, kdy holky přišly z lékařské kontroly.
* Jak jste vlastně s Rozkoší začínala? Nepletli si vás lidé s „pracovnicí“?
Naplno se organizace rozběhla až ve chvíli, kdy jsem mohla přijmout další kolegyni. Nebylo to ono, když jsem chodila sama a říkala: „Ty jsi šlapka, tady máš kondomy a koukej si přečíst tu brožurku a chovat se bezpečně.“ Samozřejmě to nebylo jednoduché, ta žena většinou křikla: „Co si o mně myslíš, ty jsi daleko větší rajda než já!“ Občas se z legrace i ozvalo: „Tamten pán se ptal, jestli by paní doktorka taky nechtěla…“ Nebo jsem měla svoji oblíbenkyni Jitušku z Liberce, k té jednou přišli čtyři Němci, a holky byly jen tři, tak Jituška říkala: „Hanko, pojď s námi!“ Jenže – to by mi manžel dal!
* Co vašemu povolání říká rodina?
S manželem docela spolupracujeme. Jako architekt navrhoval všechny prostory Rozkoše bez rizika, teď nově v Českých Budějovicích. V Brně na divadelním zájezdě nám dělal i nápovědu. A jedna z mých dvou dcer nám pomáhá s propagací.
* Zjistila jste za těch téměř dvacet let, zda mají prostitutky nějaké společné psychologické rysy?
Častěji se u nich vyskytuje forma pohlavního zneužívání, traumata z dětství. Z prostituce se pak stává snaha ukázat, že teď budu mít nad chlapy navrch zase pro změnu já. Nelze to ale statisticky vyčíslit, protože výzkum o zneužívání v dětství u nás v podstatě neexistuje. Ale vytvořili jsme výzkum našich klientek o tom, jak se měly v dětství, jak se mají teď a co plánují do budoucna. Zjistila jsem, že v dětství rozhodně neprožívaly materiální nedostatek, nevadilo jim, že neměly vlastní pokoj nebo akvárko. Ale trpěly tím, že je rodiče odbývali věcmi. Říkaly například: „Nechodili jsme s mámou a tátou nikdy na procházku, rodiče se hádali…“ To jim chybělo. Jsme lidé, řada z nás je emočně založených, a když nám chybí láska a cit, cítíme se frustrovaní.
***
REGULACE PROSTITUCE ? Návrh na regulaci prostituce připravila Rada hl. m. Prahy v září 2010. ? Vychází z ideje, že prostituce bude podnikáním, které je legální – včetně placení daní a pojištění. ? Provozovat prostituci by mohly zdravé osoby starší 18 let na základě oprávnění uděleného obecním úřadem obce s platností na jeden rok. ? Dokladem o oprávnění by byl průkaz se jménem, příjmením a fotografií držitele, do nějž by se zaznamenávalo prodloužení platnosti i zdravotní stav. ? Prostituci by bylo možno vykonávat pouze ve veřejných domech, nebo v soukromí osoby, až na výjimky ne na veřejném prostranství. ? Veřejné domy by bylo možno provozovat na základě povolení obecního úřadu. Povolení by stanovilo i provozní dobu domu a jeho maximální užitnou plochu.
HANA MAliNOVá ? Socioložka, před rokem 1989 pracovala v Prognostickém ústavu. ? V roce 1992 založila občanské sdružení Rozkoš bez rizika s cílem zabránit šíření HIV/AIDS a dalších pohlavně přenosných infekcí u rizikové skupiny sexuálních pracovnic. ? Hraje se svými klientkami divadlo; soubor Rozkoš funguje už patnáct let a má za sebou devět divadelních premiér. Doktorka Malinová k nim píše všechny texty.
O autorovi| Veronika Bednářová reportérka Pátku veronika.bednarova@lidovky.cz
