V Ústavu pro studium totalitních režimů nastala včera jiná éra. Nový ředitel Jiří Pernes na nic nečekal a hned první den v úřadu spustil čistku – a to je zlé. Kolem ústavu už se dlouho vytvářela podrážděná atmosféra, také vinou dosavadního vedení. Co včera předvedl Pernes, je ovšem prozatímní vrchol.
Se svým předchůdcem, zakladatelem ústavu Pavlem Žáčkem, totiž nový ředitel nedávno uzavřel kompromis, prý dokonce stvrzený rukou dáním. Žáček měl zůstat jako ředitel archivu. To by ve chvíli, kdy proti sobě stály dva na smrt znepřátelené tábory jak v zainteresovaných kruzích, tak v radě ústavu, bylo evidentně nejlepší možné řešení. Pernes ovšem po Žáčkovi, který demisi raději podal sám, odvolal celé vedení a z nešťastné války, která neměla nikdy vypuknout, udělal válku totální. Čím boj o ÚSTR přesahuje běžný souboj uvnitř akademické, respektive historické obce? Takových bojů už jsme přece zažili víc, veřejnosti většinou zůstávají nesrozumitelné, pokud by tedy měla důvod se o ně vůbec zajímat. Nesmiřitelnost a zaťatost jedné nebo druhé strany není v tomto oboru žádné měřítko.
Válka o ÚSTR je ale mnohem závažnější kvůli svému mocenskému pozadí. Spisovatel a diplomat Jiří Gruša, v předvečer nové éry na protest odstoupivší z vědecké rady, zmiňuje politické tlaky. Tím se myslí sociální demokracie, které ústav vadil a vadí. Možná je to vůči Pernesovi celé jedna velká nespravedlnost, třeba ústav glajchšaltovat nechce. Brzy uvidíme. Svého údajného patrona Jiřího Paroubka už však připomněl svým volným vztahem k dohodám.
Čtěte „Pernes...“ na straně 3
