KOMENTÁŘ
Byla to velká sláva. U obce Angut v oblasti Sari-Pul se tento týden začala těžit ropa. Afghánská televize ATV přenášela návštěvu gubernátora provincie Saida Anvara Rachmatího, který se tvářil, jako kdyby 800 barelů suroviny vytěžených denně mělo patřit jemu osobně. Z dalších nalezišť v sousední provincii Balch má ropa začít stříkat v nejbližší době. Politici se už předhánějí v tom, kdo pojede zahájit těžbu a kdo si nad jakou těžební věží vezme patronát.
Afghánistán se díky posledním slibným zprávám o nerostném bohatství na svém území alespoň teoreticky poposunul na žebříčku chudých zemí do podkategorie „perspektivní“. Afghánští občané jásají, politici lobbují a intrikují, novináři splétají nejrůznější teorie o mezinárodním spiknutí těch, kteří o bohatství Afghánistánu věděli už dávno - a proto prý všechny ty války. Ale také o hrozbě, která z nalezeného nerostného bohatství plyne. Ta je více než reálná. Koho je víc Provincie Sari-Pul leží na severu Afghánistánu. Je to území tradičně osídlené převážně Tádžiky. Tedy příslušníky národnosti, která je podle oficiálních, ale nijak zvlášť spolehlivých údajů v celém Afghánistánu menšinová. Přesně spočítat příslušníky obou národností a k tomu miliony lidí, co se hlásí k různým kmenům, nebo také kočují a nehlásí se k nikomu a ničemu, je v současnosti nemožné. V zemi se do řady horských osad dá dojet jen na oslu a s obtížemi. Proto se mohly v poslední době objevit spekulace o tom, že Paštunů je ve skutečnosti méně než Tádžiků a že údaje byly záměrně zkreslovány paštunskou vládnoucí elitou. Proč ne, zrovna pedantům Afgháncům záleží na nějakém tom milionu? Úředně stanovená většina má nárok na krále i prezidenta, na víc křesel v parlamentu i kabinetu, prostě na větší vliv. A hlavně na větší kus území, pokud by se rozkrajovalo na dvě části. A jsme u toho. To bude ale mela.
Tím spíš, že se teď už nebudou dělit jen tak nějaké pastviny a ovce, pár velbloudů a sem tam nějaká poušť, kupa hor a údolí s troškou úrodné půdy. Bude se dělit nerostné bohatství v hodnotě - a to jsou výsledky amerických studií - bilionů dolarů. Rudy, zlato, měď (té je v Afghánistánu možná nejvíc na světě), ale hlavně lithium, kvůli kterému už teď někteří nazývají Afghánistán budoucí „lithiovou Saúdskou Arábií“, se mohou stát spolu s ropou příčinou takového vnitřního konfliktu, že Američané a další vojáci NATO nestačí sbalit zavazadla. Zrovna lithium našli geologové v provincii Ghazní. Jako na potvoru v centrální oblasti, kde žijí oba znesvářené národy zhruba stejným dílem. Rvačka bude i o Kábul, jedno z pěti velkých měst, kde je alespoň občas elektřina a pár kilometrů asfaltu.
Paštunové, kteří mají prezidenta i mnohem větší moc v provinciích, o nějaké porcování zatím zájem nemají. Zato Tádžikové, kteří se ocitli v defenzivě, jsou zprávami o bohatství na „svých“ teritoriích velmi povzbuzeni. Asi s nejzásadnějším projevem na téma „rozdělení“ vystoupil zatím charismatický Avrilla Saleh, Tádžik jak poleno, a ještě rodák z hnízda mudžahedínů - Panshírského údolí. Saleh není jen tak někdo - donedávna, než složil demonstrativně funkci, řídil afghánské tajné služby. „Sloužil jsem státu až do chvíle, než mi řekli, že talibové už nejsou naši nepřátelé,“ hřímá teď. Saleh vyzývá k oddělení tádžických území od tradičních paštunských teritorií. Reprezentuje tu část afghánské veřejnosti, která nechce talibům ustupovat, což je 99 procent Tádžiků. Požadují buď bezpodmínečnou kapitulaci talibů, nebo jejich fyzickou likvidaci. Paštunové v čele s prezidentem Hamídem Karzáím naopak přesvědčili o nutnosti vyjednávání s fundamentalisty už i Washington. Kdyby neodešel do opozice jeden z nejschopnějších a nejinformovanějších mužů, jakým bezesporu Saleh je, možná by si ani nikdo neuvědomil, jak je roztržka mezi Paštuny a Tádžiky vážná. Z internetových diskusí o tom, kudy povede hranice budoucích států, už krev prýští proudem. A to se leckdy virtuálně perou třeba jen o jižní cíp nevelkého údolí.
K tomu se v posledních dvou týdnech na stranu Tádžiků postavily i jinak opomíjené tádžické ženy. Četné ženské organizace financované slušně západním společenstvím se rozhodly, že už mají těch poprav kamenováním a střílení do týla těhotných dost. Případy, kdy byly potrestány smrtí ženy za údajnou nevěru, jsou v Afghánistánu stále častější. Nositeli islámského práva jsou talibové, kteří veřejně proklamují: od tradičního pohledu na ženy neustoupíme v žádném případě. Znamená to, že ani tehdy, pokud by se se současnou vládou dohodli a získali, nedej Alláhu, třeba křeslo ministra pro ženské otázky. Ono by stačilo, kdyby jim dali ministra spravedlnosti. Zdá se tedy, že pokud se země opravdu rozdělí na paštunský Afghánistán a „území slunce“ Chórasán“ (kdysi část Persie), většina žen se dobrovolně přesune k Tádžikům. Spolu s ropou a lithiem to je slušný základ pro budování zářné budoucnosti.
***
Bude se dělit nerostné bohatství v hodnotě bilionů dolarů. Rudy, zlato, měď, ale hlavně lithium, kvůli kterému už teď někteří nazývají Afghánistán budoucí „lithiovou Saúdskou Arábií“.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, e-mail: berkating@seznam.cz spolupracovnice LN
