Mirek Topolánek zažil jistě nejintenzivnější rok své politické kariéry. A politicky se mu dařilo. Vyhrál skoro všechny parlamentní bitvy.
Tu nejdůležitější bitvu, tedy boj o reformu veřejných financí, vyhrál až překvapivě hladce. Dva přeběhlíci z tábora sociální demokracie Miloš Melčák a Michal Pohanka se za drobné ústupky stali trvalou součástí vládního tábora.
Kauzu šéfa lidovců Jiřího Čunka za Topolánka vyřešila spíše náhoda. A konečně obě hlasování o nedůvěře vlády připomínala spíše frašku.
Když proto v listopadu stál na kongresu ODS před vlastními spolustraníky, nešetřil superlativy.
„V politice se počítají výsledky. Ty máme jen díky koaliční vládě. Díky vládě, která reálně vládne. Jsme součástí první vlády za posledních deset let, která opravdu dodržuje jednotu slov a činů,“ rozplýval se Topolánek sám nad sebou.
Jenže ne každý to dokáže ocenit. Nad působením Mirka Topolánka v čele kabinetu totiž visí stín jeho vlastního chování.
Všechno to začalo v únoru, kdy během poslanecké schůze vztyčil za zády hovořícího komunistického poslance prostředníček. Jen velmi neuvěřitelně pak vypadalo vysvětlení, že se tak snažil naznačit ministru financí Miroslavu Kalouskovi, že „je prostě jednička“.
Pokračovalo to výčitkami poslancům, že dělají ve sněmovně „bordel“, a vše vyvrcholilo otevřenou válkou s médii. Běžnou věcí se staly i esemesky, kde používal výrazy „Es kommt der Tag...“ (Přijde den), tedy úsloví užívané nacisticky orientovanými členy Sudetoněmecké strany jako výzvu k připojení Sudet k německé říši.
Tak teda sorry
„Ano, dělám chyby, ano, mé postpubertální výlevy baví veřejnost, nicméně já se za ně omlouvám,“ zpytoval svědomí v dubnu. Jen málokdo mu ale věřil, že to myslí opravdu vážně. To dokazovaly i průzkumy veřejného mínění. V polovině roku mu důvěřovalo podle průzkumu Střediska empirických výzkumů jen 38 % dotázaných – tedy o 12 % méně, než měl ve stejném období předchozí vlády jeho předchůdce Jiří Paroubek.
A do toho všeho se přidala rodinná krize. Topolánek opustil manželku Pavlu a nastěhoval se ke své přítelkyni Lucii Talmanové. V červenci mu pak Talmanová porodila syna Nicolase. Právě v té době začal ztrácet nervy úplně. Píšící novináře běžně posílal „do pr...“. Televizní štáby veřejnoprávní televize pro změnu nechal rovnou vyhodit ze zasedací místnosti svého kabinetu.
Když vyšlo v listopadu najevo, že se český premiér nechal při návratu ze státní návštěvy Bulharska vysadit v Innsbrucku, aby si tam zalyžoval, kritika veřejnosti dosáhla vrcholu. Podle listopadového průzkumu LN už téměř polovina lidí odsoudila jeho chování a čtvrtině lidí vadil premiérův slovník.
A Topolánek? Ten se raději zavřel a týden s novináři vůbec nepromluvil. „Když to řeknu diplomaticky, jeho mediální obraz ODS nepomáhá,“ připustil v rozhovoru pro MF Dnes Topolánkův blízký kolega, místopředseda strany Petr Bendl. „Sám Mirek Topolánek nás vyzýval k odvaze. Tu odvahu mluvit s médii by měl mít i on,“ dodal Bendl.
Na klid se nemůže Topolánek těšit ani příští rok. Čekají ho přípravy na předsednictví Česka v Evropské unii a také krajské volby, které budou důležité především dovnitř strany.
Co by tedy měl Topolánek dělat? „Nemyslím si, že lze Mirku Topolánkovi naordinovat jiný styl,“ krčí rameny politolog Petr Just s tím, že každá změna bude u Topolánka stejně jen krátkodobá. Prý je prostě takový, jaký je, dodává Just: „Politika je hodně o emocích, které občas prostě vybouchnou.“
