Pátek 3. května 2024, svátek má Alexej
130 let

Lidovky.cz

Nesamozřejmé náboženství

Česko

Kanadský filozof Charles Taylor (* 1931) řadu desetiletí pracuje na široce založených interpretacích historického vývoje západní kultury, v nichž hledá odpověď na otázku, jak západní člověk získal své různé současné identity. Podle jedné z hlavních Taylorových tezí, formulované v knize Zdroje jáství (Sources of the Self: The Making of Modern Identity, 1989) by individualismus, představa, že jednání člověka není závislé na širších společenských vazbách, byl pro naše předmoderní předky něčím naprosto nepředstavitelným, a je pouze velmi nedávným, a nadto i pochybným morálním jevem.

V tomto i v dalších textech, jako třeba v kritice individualistické morálky Etika autenticity (česky 2001), Taylor explicitně argumentuje jako příslušník dvou menšinových komunit: je anglofonním občanem Québeku a současně katolíkem v převážně protestantské Severní Americe. Shrnutí jeho úvah o náboženské identitě nedávno vyšlo v téměř 900stránkové knize Sekulární věk.

Taylorovo zkoumání historického procesu sekularizace sahá od inspirací nezbytným Weberem přes celý západní filozofický a teologický kánon až třeba k Rilkově poezii, ale také teniskám Nike a časopisu Playboy. Chronické nejasnosti v pojmu sekularizace se snaží překonat rozlišením tří významů: 1. ústup náboženství z veřejného prostoru a politiky, 2. úpadek praktikovaného náboženství, 3. proměna celkového kulturního kontextu, v němž se lidé mohou chápat jako věřící nebo nevěřící. Západní společnosti jsou vysoce sekularizované ve smyslu (1), západní Evropa, ale ne USA, také ve smyslu (2). Celý Západ je však podstatně sekularizovaný především ve smyslu (3). Taylora zajímá právě tato dimenze: ptá se, jak v severoatlantickém světě došlo k tomu, že víra se ze zcela samozřejmé součásti lidského života stala během několika staletí jen jednou možností mezi jinými, a to zdaleka ne možností privilegovanou. Odpověď tvoří velmi složitá skládačka historických a filozofických argumentů. Při velkém zjednodušení se Taylorův výklad dá shrnout do teze, že základní zlom se odehrál v pozdním středověku. Ve středověké Evropě náboženství mělo smíšenou podobu vysokého doktrinálního křesťanství a polopohanských pozůstatků. Během vrcholného středověku vzniká mohutný proud reformy (jehož je reformace radikální, ale ne jedinou formou), snahy potlačit v křesťanství vše „nízké“ a pozvednout celý lid na úroveň ideálu křesťanské svatosti.

Reformní program disciplinace a zdokonalení života věřících už na tomto světě však na křesťany klade příliš vysoké nároky a ústí v nezamýšlené důsledky. Tím hlavním je postupné prosazování veskrze moderní představy, že společenský řád může existovat, aniž by se opíral o nějakou vyšší moc.

Taylor v roce 2007 získal prestižní Templetonovu cenu za přínos pro dialog mezi náboženstvím a vědou, která je záměrně dotována vyšší částkou než Nobelovy ceny (asi 1,5 milionu USD). Je zřejmé proč: jeho dílo má šanci nově definovat napjatý a nesnadný vztah náboženství a západní modernity způsobem, který mohou přijmout nebo aspoň brát vážně i skeptici.

ČESKY NEVYŠLO A Secular Age

Charles Taylor Vydal Harvard University Press, Cambridge (Mass.) 2007. 874 stran.

Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer

Autor: