Evropská komise předložila návrh nové direktivy, která má v rámci Evropské unie sjednotit a zpřísnit ochranu dětí před různými formami sexuálního zneužívání. Záměr je to jistě bohulibý, nicméně skrývá čertovo kopýtko, které se již dlouho manifestuje v definici „dítěte“ podle mezinárodního úzu. Již před lety přišla Světová zdravotnická organizace s problematickým označením „dítě“ pro všechny mladé lidi do 18 let věku. Tento úzus byl postupně převzat do celé řady mezinárodních dokumentů. Také do Úmluvy o právech dítěte OSN. Nyní je takto nahlížené „dítě“ objektem zájmu evropské direktivy.
Mezinárodní pojem „dítě“ pro jedince do 18 let věku se snaží podivně sjednotit nesjednotitelné. Z biologického hlediska je vhodné označovat jako dítě především děti bez vyvinutých druhotných pohlavních znaků. Takto také chápeme „dítě“ v sexuologii. Jako „pedofil“ je medicínou označován deviant, který je eroticky vzrušován malými dětmi bez druhotných pohlavních znaků. Samozřejmě že také děti, u kterých je vývoj pohlavních znaků evidentně v samých začátcích, mohou být takto chápány. Jakmile je ovšem „dítětem“ dospívající jedinec s vyjádřenými druhotnými pohlavními znaky a s celým sortimentem sexuálních a erotických reakcí, situace se komplikuje.
K tomu navíc přistupují nejednotné věkové limity pro platný souhlas s pohlavním stykem. Některé členské země EU připouštějí partnerský sex již od 12 let, jiné od 14, 15 nebo 16 roků. Máme zde tedy navíc ještě „děti“, které již smějí souložit, ale které je třeba bránit před pohlavním zneužíváním.
Protesty proti nelogičnosti Sjednocující pojem „dítě“ bohužel převzal i nový český trestní zákoník. Podle toho by pak mělo být trestné zejména třeba držení „dětské pornografie“. Pokud by šlo o pornografii zobrazující děti před pubertou, není co řešit. Jenže dikce této zákonné normy vyjadřuje postoj, podle kterého jde u „dětské pornografie“ o materiály s jedinci mladšími 18 let. A to už je problém. Například v České republice platí věková hranice 15 let pro platný souhlas s partnerským pohlavním stykem. Mnozí se zcela nedávno ještě snažili tuto hranici o rok snížit. Nicméně budeme-li striktní, je zakázáno pořizovat erotické materiály zobrazující „děti“ do 18 let.
Proti popsané nelogičnosti se již ozvaly mezinárodní sexuologické organizace. Své stanovisko k návrhu zmíněné evropské direktivy poslala například Evropská federace pro sexuologii (EFS) nebo sdružení několika německých odborných sexuologických společností. Řešení je vlastně velmi jednoduché. Je třeba opustit nesmyslný sjednocující pojem „dítě“ pro označení osob mladších 18 let. Vraťme se k logičtějšímu „děti a mládež“. A pak přemýšlejme, v čem se tyto dvě kategorie liší a v čem je třeba oběma, tedy dětem i mládeži (dospívajícím), poskytnout ochranu. Současně je třeba zpřesnit pojem „dětské pornografie“, protože stávající situace vystavuje riziku trestního stíhání každého, kdo „drží“ nějaké pornografické materiály s objekty mladšími 18 let. Přitom každý dospělý může s těmito objekty dělat sex, pokud jsou starší, než je věková hranice, která v té které zemi platí.
V oblasti ochrany dětí a mládeže před sexuálními delikty je v naší zemi situace nepříliš utěšená. Právní povědomí nejen laiků, ale často i právnické veřejnosti není na nijak vysoké úrovni. Vzpomeňme na povážlivé soudy právníků, které se objevily v masmédiích v souvislosti s pohlavním zneužíváním dětí a nedospělých jistým zahraničním aristokratem nebo jistým českým sbormistrem. Nicméně se domnívám, že zavádění přísnějších sankcí a omezení může být účinné jen tehdy, když bude předmět veřejného zájmu řádně a adekvátně popsán. Stávající mezinárodně zavedený pojem „dítě“ je bohužel nedokonalý a někdy zavádějící. Měl by být revidován.
***
Sjednocující pojem „dítě“ pro označení osob mladších 18 let je nesmysl. Vraťme se k logičtějšímu „děti a mládež“. A pak přemýšlejme, v čem se tyto dvě kategorie liší a v čem je třeba oběma, tedy dětem i mládeži, poskytnout ochranu.
Zavádění přísnějších sankcí a omezení může být účinné jen tehdy, když bude předmět veřejného zájmu řádně a adekvátně popsán
O autorovi| JAROSLAV ZVĚŘINA, Autor je přednostou Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze sexuolog
