ODS nelenila a od Geerta Wilderse, potažmo od svého senátora Oberfalzera, který ho pozval, se distancovala. Wildersovy názory jsou prý „v zásadním rozporu s politikou ODS, která je postavena na vzájemné toleranci“, a taky překračují „meze svobody projevu, která v demokratické společnosti nemá umožňovat šíření vzájemné nesnášenlivosti“. V době, kdy si člověk může osvěžit, jaké před dvaceti lety psali pracující rezoluce odsuzující různé tehdejší extremisty, je to, jak by řekl radní Janeček, striktní čtení.
Zvát k nám Wilderse asi nebylo nutné a lze si domyslet, proč ODS spěchá: britští toryové, se kterými utvořila společný europarlamentní klub, jsou doma pod palbou, že se spojili s polskou „krajní pravicí“, a nepotřebují další podobnou kontroverzi. Jenže extremismus je vágní pojem. Když se to hodí, můžete účelově vyrobit extremistu z kohokoli, právě jak to zkouší britská levice na předsedovi eurofrakce Michalu Kaminském. A třeba se bude ohlížet po dalším terči. ODS si myslí, že se zachraňuje, ale třeba si taky podřezává větev.
Čtěte „Ultrapravicový Wilders...“ na straně 3
