Lídr socialistů Bohuslav Sobotka ve včerejší debatě se šéfem ODS Petrem Nečasem opět vytáhl téma, které jeho strana od poslední volební nevýhry omílá jako kolovrátek. Strany by se měly dohodnout na zavedení limitů peněz, které mohou investovat do předvolebních kampaní. Nečas návrh bagatelizoval s tím, že by to bylo možné jedině v případě, že limit nebude nikdo překračovat nepřiznanými „černými“ penězi (haha!), ale principálně souhlasil. Stejně jako v jiných případech i v tomto je jakýkoliv pokus o regulaci z principu špatný. Navíc i ryze účelový a prakticky nesplnitelný.
Účelovost je cítit především ze strany Sobotkových socialistů. Byli to právě oni, kdo pod vedením Jiřího Paroubka (Sobotka byl po celou dobu druhým mužem ČSSD) překračovali při každých volbách až o několik set procent přiznávané stamilionové částky na kampaň. Zřejmě v předtuše toho, že po vítězství svým přiznaným i nepřiznaným sponzorům peníze vrátí. Ať už přímo, nebo nepřímo. Když nevyhráli, ocitli se socialisté takřka na huntě a nyní jen hledají cestu, jak svoji kasu trochu zkonsolidovat, když už na další megalomanské kampaně nemají. V tomto smyslu si s nimi ale příliš nezadá ani ODS, jejíž představitelé v kuloárech rovněž neoficiálně přiznávali mnohonásobně větší částky, aby se socialistům aspoň jakž takž vyrovnali. Argument, že by tím byla zaručena jakás takás rovnost i pro menší strany, také neobstojí. Cožpak by třeba zelení mohli dát na kampaň třeba 100 milionů, kdyby se na takovém limitu dohodly velké strany?
Že sociální a občanští demokraté (ale co třeba megalomani z Věcí veřejných) vyhazují na kampaně víc peněz, než nutně musí, je pouze jejich problém. Chtějí-li se tvářit jako rozumní hospodáři, nechť se nejprve naučí hospodařit se stranickými penězi a nezaplevelují legislativu dalšími zbytečnými regulacemi.
