Je celkem známo, že ceny potravin jsou v Česku historicky atraktivním tématem vhodným k vlastnímu zviditelnění i k vytloukání politického kapitálu. Že se však katastrofické scénáře vývoje cen potravin stanou v letošním roce tématem i za situace, kdy k nim není žádný racionální důvod, je docela na pováženou.
Od počátku letošního roku prognózují nárůst spotřebitelských cen potravin v roce 2008 snad všichni, na něž jsme zvyklí ze stránek novin či z obrazovek. Zmiňují se přitom pojmy jako meziroční inflace, která ovšem nemá co do činění s letošním růstem cen, ale s nízkými cenami potravin v prvních třech čtvrtletích loňského roku. To ale nikdo nekonstatuje, stejně jako doložitelný fakt, že strašení nárůstem cen potravin kvůli vyšší přidané hodnotě o čtyři procenta se v praxi vůbec neprojevilo. Alespoň ne podle šetření Českého statistického úřadu.
Ano, ve druhém týdnu letošního roku v porovnání s koncem minulého některé potraviny podražily. Ale které?
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Kromě mouky a minerální vody jde o ovoce a zeleninu, jejichž ceny se řídí sezonností, a ne výší DPH.
Ne že přitom měly ceny potravin letos totálně stagnovat. K nějakému zdražení v některých potravinářských segmentech jistě dojde, v jiných, například v mlékárenství, ale lze naopak očekávat zlevnění. Rozhodně je ale nesmyslem vytvářet povědomí, že letos nás v cenách potravin čeká to, co loni. Jistě, stoprocentně to vyloučit nelze. Světovou produkci zemědělských komodit mohou zasáhnout nepředvídatelné přírodní katastrofy, někde může vzplát válečný konflikt nebo se může oproti dosavadnímu trendu dramaticky propadnout kurz koruny. To se však s vysokou pravděpodobností nestane.
Je tedy třeba vycházet z toho, že oproti loňsku se situace celkem dost změnila, a to nejen ve světě, ale také v EU. Čína sice bude dál pít mléko, ale EU navýšila kvóty na jeho výrobu. Z obilí se bude dál vyrábět biolíh, ale zemědělci mohou navýšit osevní plochy dříve ponechávané v klidu - a tak se již stalo. Propady produkce v některých světových teritoriích, jako třeba loni v Austrálii, asi také nějaké nastanou, pravděpodobně ale menší než loni, i díky rostoucím plochám půdy vyčleněné na zemědělskou produkci. A hlavně -zatímco do loňského roku platilo, že ceny potravin jsou v ČR v porovnání s EU (kromě Skandinávie) a zejména s Německem nižší, dnes je tomu v některých případech dokonce naopak. To si ovšem zřejmě málokdo uvědomuje.
Jsme součástí Evropy. Víme to? Je přitom skutečně varující, jak nejsme přes několikaleté členství v EU či nedávné začlenění do Schengenu schopni reálně vnímat zejména společný evropský obchodní prostor. V pozadí mnohých hlasů, které ovlivňují veřejné mínění, jako by stále existovala na našich hranicích neprostupná bariéra, za níž platí jiná ekonomická a obchodní pravidla než v naší zemi. Jenže tak to není, obchodně jsme fakticky na jedné lodi. To ovšem v praxi znamená, že i kdyby se v ČR zvýšila daň z přidané hodnoty u potravin významně více než o současná čtyři procenta a zároveň významněji než nyní vzrostly ceny energií a dalších nákladů na produkci potravin, nemohlo by k razantnějšímu zdražování jídla dojít, pokud by se zároveň nezvýšily jeho ceny v zemích v nejbližším okolí ČR. Prostě proto, že by prodejci potravin dovezli levnější zboží ze zahraničí nebo jejich výrobci levnější suroviny.
Loni tak u nás vzrostly ceny mlékárenských výrobků především proto, že vzrostly i v sousedním Německu a všude kolem nás a levnější mléko ze zahraničí (kromě regionů sousedících s Polskem, kde bylo a je stále levnější) nebylo možné dovézt. V současné době ale cena mléka všude, i ve zmiňovaném Německu klesá a klesají také ceny výrobků z této suroviny. Ze stejného důvodu naopak loni nestoupaly ceny masných výrobků - limitem byla opět situace v zahraničí, kde byla farmářská cena jatečných zvířat, především prasat, nižší než v ČR.
Trochu jiná byla a ještě je situace v pekárenství. Tuzemské ceny chleba a pečiva byly do loňska dlouhodobě celkem hluboko jak pod průměrem EU, tak sousedních zemí. Potenciál k růstu cen pekárenské produkce byl tedy v ČR již dlouho a v zásadě se čekalo na onu pověstnou kapku, kterou přeteče pohár a dá nárůstu cen legitimitu. Příslušnou kapkou se pak staly vysoké ceny pekárenských surovin, zejména obilí, které významně podražilo kvůli rostoucí politické poptávce po biopalivech.
Samozřejmě globálně hrály roli cenových impulzů všechny mnohokrát zmiňované faktory typu rostoucí poptávka asijských zemí, nepříznivé klimatické podmínky a právě biopaliva. Kdyby se však podařilo státům v EU, především v bezprostřední blízkosti našich hranic, tyto impulzy eliminovat a ceny potravin by v nich nevzrostly, nemohlo by ke zdražení potravin dojít ani u nás.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| PETR HAVEL, agrární analytik
