Rodina Luňákových bydlí na kraji Jeseníka nad Odrou, v obci, která patří mezi nejhůře postižené současnou povodní. Přívalová vlna do obce vtrhla ve středu kolem půl desáté večer. Roman Luňák chtěl svým koním otevřít stáj, aby před vodou mohli utéct. Nestihl to, a to přesto, že z jeho domku to je k ustájeným zvířatům jen zhruba třicet metrů. „Běžel jsem, ale proud byl tak silný, že to nešlo, zůstal bych tam sám,“ popisuje muž.
Ve stáji zůstalo ležet pět mrtvých zvířat: dvě březí kobyly, dvě hříbata a pýcha stáda, chovný hřebec. Rozvodněný potok odnesl i fenu australského honáckého psa a osm měsíčních štěňat.
„Ani jejich kotec jsem nenašel. Zachránit před vodou se mi podařilo jen dva z koní - ti měli štěstí, že jim voda zřejmě nějak uvolnila cestu,“ posteskl si Roman Luňák.
Pokračování na straně 3
Nestihli otevřít stáj a voda jim vzala pět koní Dokončení ze strany 1 Z rozbouřené vody jsem s pomocí kamaráda vytáhl jednu březí klisnu, která má ale poraněnou nohu, a hřebce,“ ukazuje na koně se světlou hřívou, který je přivázaný u stromu mezi stájí a úpravným domkem. Ani ten voda neušetřila, i když ve srovnání s dalšími rozbořenými stavbami v obci dopadl ještě dobře. „Voda byla až v kuchyni, ale to nebude taková hrůza, to se uklidí,“ říká Karla Luňáková. Před vchodem se už suší několik učebnic a další věci. „Nechápu, jak to, že nás nikdo nevaroval. Ještě v šest večer jsme se dívali na zprávy, a nic. Copak to nikdo nevěděl, že sem přijde přívalová vlna?“ ptají se oba manželé pořád dokola. Podle nich v těchto místech nikdy tolik vody nebylo, ani při povodních v roce 1997. „Něco málo, tak dvacet čísel - to by koně klidně ustáli. Toto nikdy nebylo, vždycky se voda vytlačila maximálně kanály, “ diví se paní Karla. V Jeseníku bydlí odmalička a zná tu každý kout. „Postavili tu nový železniční koridor, jestli to má dráha všechno odvodněné do dědiny, kdoví,“ pokoušejí se Luňákovi najít příčinu neštěstí. Nedbalost zazlívají i hasičům. Přijeli prý příliš pozdě. „Lidi tady viseli na střechách, drželi se rýny, řvali o pomoc, a nikdo tady nebyl,“ tvrdí Roman Luňák. Když pak záchranáři kolem půl jedné přijeli, sám jim pomáhal a ukazoval cestu po vsi, aby se dokázali po tmě orientovat.
