Anglický výraz prince není tak jednoznačný, jak vypadá. Jeho českým ekvivalentem je samozřejmě princ, ale nejen ten; slovník nám bez mrknutí oka nabídne spoustu dalších možností: králevic; kníže; vladař, panovník, vládce, pán, král; ale i jakýkoli vysoký šlechtic nebo magnát. Člověk se s takovými případy, kdy se musí rozhodovat mezi mnoha možnostmi, setkává neustále. (Zkuste se do anglického slovníku podívat třeba na výrazy strike, match či break.) Svědomitý překladatel popřemýšlí a vybere si výraz, který odpovídá logice textu i jeho obecným souvislostem. Ňouma hrábne po tom prvním, co se mu namane.
Následník britského trůnu (jako v současnosti korunní princ Charles) je podle staré tradice nositelem titulu Prince of Wales, což se bůhvíproč do češtiny stále překládá jako „princ waleský“. Pokud by Wales byl samostatným královstvím, mohli bychom o synech waleských králů mluvit jako o princích, tj. královských synech waleských. Wales však samostatným královstvím není, protože si jej už ve 13. století podrobil anglický král. A následníci britského trůnu od roku 1301 nosí titul Prince of Wales, což ovšem neznamená „princ waleský“, nýbrž „kníže waleský“. Wales má v rámci britské monarchie formální postavení knížectví, tak jako třeba Morava mívala v rámci českého státu postavení markrabství. Tudíž je následník britského trůnu knížetem waleským. Stejně tak jako následník trůnu habsburské monarchie nosil titul arcivévody rakouského a například králevic Karel, budoucí král a císař Karel IV., byl za panování svého otce, českého krále Jana Lucemburského, markrabětem moravským. Jakýsi prvotní neumětel kdysi z knížete waleského udělal waleského prince a od té doby to po něm všichni bezmyšlenkovitě opakují.
Neumětelé po sobě nechávají i jiné stopy, třeba v podobě prapodivných obratů. Jejich texty se poznají kupříkladu podle toho, že je v nich „přezpůsobováno“ a „přemístováno“. Nezřídka se vyskytující výtvory jako „nejlepší způsob, jak to přeložit, je, že...“ (těch čárek a vedlejších vět!) nebo „tohle není způsob, jak to udělat“, jsou upocené překlady anglických výrazů the best way to translate it is to... a this is not the way to do it. Česky bychom spíš řekli: nejlépe to přeložíme tak, že... nebo takhle se to nedělá. Odpudivé věty typu „Praha je skvělé místo k žití“ nebo „Irák je nebezpečné místo k návštěvě“ jsou zase otrocky přeložené z anglických výrazů Prague is a great place to live či Iraq is a dangerous place to visit, což se ve zdravé a překladatelskými nedouky nehuntované češtině řekne tak, že v Praze se žije dobře a že jezdit do Iráku je nebezpečné.
Mladí Dánové, kteří studují na univerzitě dánštinu, mají před sebou perspektivu důstojného života a dobře placeného zaměstnání. Každá dánská organizace, která dbá své cti, totiž absolventy tohoto oboru zaměstnává, aby kontrolovali a dávali do pořádku veškeré její jazykové výstupy. Čeští studenti bohemistiky mají před sebou většinou vyhlídku hanebně placených míst někde na chudých zaprášených katedrách nebo v zastrčených akademických ústavech. Zdejší instituce, ani ty rádoby prestižní, o školené bohemisty zřejmě nemají zájem, a jejich jazykové výstupy podle toho také vypadají. Takže když nějaká velkoplošná reklama nebo syntetický hlas v telefonu sdělují: Pro více informací volejte (číslo to a to)... je to tím, že nějaký trouba to doslova přeložil z anglického For more information call... Kdyby tam někdo uměl česky, řekli by vám prostě, že Více se dozvíte... nebo že Další informace vám podáme (tam a tam)...
***
Jakýsi prvotní neumětel kdysi z knížete waleského udělal waleského prince a od té doby to po něm všichni opakují
O autorovi| Robert Novotný, překladatel
