Americká zahraniční politika přišla o Richarda Holbrooka, zkušeného diplomata, který pomáhal hasit krize v řadě koutů světa.
WASHINGTON/PRAHA Většina lidí si ho jednou provždy bude pamatovat jako muže, který měl největší zásluhu na ukončení války v Bosně a Hercegovině v roce 1995. Američan Richard Holbrooke na tom skutečně neúnavně pracoval a výsledkem jeho snažení byla tzv. Daytonská dohoda.
Muž, který si dík své buldočí víře a vytrvalosti vysloužil přezdívku Buldozer, zemřel v pondělí ve svých devětašedesáti letech. Nečekaně, i když pravda je, že od konce minulého týdne byl v péči lékařů, kteří mu operovali prasklou srdeční aortu – jeho smrt tak s největší pravděpodobností zavinily pooperační komplikace.
Americký prezident Barack Obama Holbrooka označil za „skutečného giganta americké zahraniční politiky“ s jasným odkazem na jeho zásluhy při hašení nejrůznějších krizí. Ostatně pro Obamovu vládu Holbrooke pracoval na Středním východě jako zvláštní vyslanec pro Afghánistán a Pákistán, tedy v zemích, které jsou dnes z amerického pohledu jednoznačně „nejproblematičtější“ (v první z nich vedou Američané regulérní válku s Talibanem a druhou, mimochodem jadernou velmoc, se snaží přesvědčit, aby jim s radikály z Talibanu pomohla).
Richard Holbrooke začal pracovat pro stát hned po absolvování prestižní Brownovy univerzity v roce 1962. Tehdy ho inspiroval projev prezidenta Johna F. Kennedyho a jeho slavná slova „Neptej se, co může tvá zem udělat pro tebe, ale co můžeš ty udělat pro ni“.
Začal se učit diplomacii a na pár let přesídlil do Vietnamu, kde ještě před začátkem války pracoval pro Agenturu pro mezinárodní rozvoj. Po krátkém působení na americkém velvyslanectví v Saigonu se začal poprvé angažovat ve vyjednávání míru. Bylo mu teprve čtyřiadvacet let, ale tehdejší prezident Lyndon Johnson jej jmenoval jedním z členů zvláštního týmu expertů na Vietnam, který povolal do Bílého domu. Holbrooke pracoval jako zvláštní asistent tehdejších náměstků ministra zahraničí a jako takový se v roce 1968 zúčastnil mírových vyjednávání mezi Spojenými státy a Vietnamem v Paříži.
Holbrookovo jméno ale nebylo spojeno jen s mírovými rozhovory, ale i s takzvanými „dokumenty z Pentagonu“, tajnými materiály, které mapovaly americkou vojenskou strategii ve Vietnamu v letech 1945 až 1971. (Na světlo světa je vynesl deník The New York Times, kterému dokumenty předal bývalý analytik Pentagonu Daniel Ellsberg.) Začátkem 70. let Holbrooke přesídlil do Afriky, konkrétně do Maroka, a to jako šéf mírových sborů. Po dvou letech se ale vrátil a přesedlal na žurnalistiku – vedl časopis Foreign Policy. Po celou tu dobu nicméně neztratil kontakt s Bílým domem a Washingtonem jako takovým, takže nebylo nijak překvapivé, když se dal v létě 1976 znovu na politiku, tehdy jako jeden z poradců Jimmyho Cartera, který teprve kandidoval na prezidenta. Když následně Carter usedl do Bílého domu, Holbrooke se vrátil k diplomacii a k Asii – pracoval jako náměstek ministra zahraničí pro jihovýchodní Asii a Pacifik.
Začalo to Německem Další zlom v jeho kariéře přišel až s nástupem dalšího demokratického prezidenta do Bílého domu – Billa Clintona. Přestože se s ním původně počítalo na post velvyslance v Japonsku, skončil v Německu. Dráha evropského diplomata jej předurčila k jeho osudové roli vyjednávání míru na Balkáně.
Daytonskou dohodou to pro něj ale neskončilo. Koncem 90. let se jako zvláštní vyslanec na Balkáně angažoval i při vyjednávání míru v Kosovu. Byl to právě Holbrooke – tehdy už vlastně soukromá osoba (bankéř), byť s titulem zvláštního zmocněnce –, kdo v březnu roku 1999 doručil do Bělehradu ultimátum tehdejšímu jugoslávskému prezidentovi Slobodanu Miloševičovi (ten na ně nepřistoupil, takže NATO následně přistoupilo k bombardování země).
V krizích se osvědčil, a tak po něm Američané sáhli kdykoliv, když bylo potřeba něco akutně řešit. Holbrooke se tak stal i zvláštním zmocněncem pro Kypr rozdělený dodnes na řeckou a tureckou část. Později, už jako americký velvyslanec při OSN, vedl jednání v etnickými konflikty zmítaných zemích – Demokratické republice Kongo, Ugandě nebo ve Rwandě.
Komentáře k tématu čtěte na stranách 10 a 11
***
Skládám poklonu jeho odhodlanosti. Věděl, že bránit naši bezpečnost musíme i daleko za hranicemi. A. F. Rasmussen šéf NATO
Zachraňoval životy, přinášel mír a naději pro spoustu lidí na celém světě... Naše země je bezpečnější a náš svět silnější právě díky jemu. Bill Clinton bývalý americký prezident
Byl to obdivuhodný muž, obdivuhodný diplomat a člověk, který mimořádně přispěl k tomu, že dnes ve většině světa panuje mír. Tony Blair bývalý britský premiér
Richard Holbrooke zastupoval svou zemi s typickou brilancí a neuvěřitelným odhodláním. Byl to typ skutečného státníka. H. Clintonová ministryně zahraničí USA
