PRAHA Dlouhé hodiny nudy vystřídal hektický chaos, fauly, natahování času. Včerejší volba prezidenta ukázala nezaujatému pozorovateli snad všechny neduhy současné české politické scény.
Že průběh prezidentské volby nebude jednoduchý a krátký, tušili asi všichni aktéři předem.
Přání úřadujícího prezidenta Václava Klause, aby se stal „zázrak“ a politici se bez nějakých třenic shodli, jak volit, zda tajně, či veřejně, a dostáli důstojnosti aktu, se začalo hroutit hned po přestávce na oběd.
Do té doby to byla vcelku nuda. Prezidentští kandidáti Václav Klaus a Jan Švejnar odříkali své očekávané projevy, zástupci jednotlivých stran podle očekávání horovali pro toho či onoho svého favorita. Oživení bylo jako šafránu. Třeba když ochranka odmítla hned na úvod jednání pustit do sálu bývalého místopředsedu KSČM a europoslance Miloslava Ransdorfa, protože u sebe neměl akreditační kartičku pro hosta opravňující ke vstupu do Španělského sálu.
Zábavně působil i hlouček demonstrantů s transparenty na podporu Jana Švejnara, který musel zůstat před branami hradního areálu. „Radši mikimauze než rudého Klause“ hlásal jeden z nápisů. Jeho nositel pobavil tvrzením, že Klaus je trojským koněm ruského prezidenta Vladimíra Putina.
Mezi vyvolenými, kteří se dostali přes přísná bezpečnostní opatření až dovnitř, protože získali prominentní místo na divácké galerii, byly také zajímavé osobnosti. Exministr Pavel „Katarský princ“ Němec, exposlanec Michal „Kakao“ Kraus či bývalý Němcův mluvčí Petr „NepracujiproČSSD“ Dimun.
Stejně jako před pěti lety se přišel na volbu hlavy státu podívat i slavný režisér Jiří Krejčík. „Očekávám, že odtud budu odcházet stejně zklamaný jako tenkrát,“ tušil už předem.
Podpořit své protějšky přišly i obě manželky kandidátů. Vyjadřovat se pro média se jim ale příliš nechtělo. „Ne, nejsem v politice. Až budu kandidovat, tak možná,“ odmítla komentář k dění v sále Livia Klausová. Její „sokyně“ v pomyslném souboji o post první dámy Kathy Terrel se víceméně omezila jen na zářivý úsměv.
Jakmile se ale po přestávce chopil slova poslanec ODS Marek Benda a naboural čtvrteční dohodu o způsobu hlasování o volbě, jednání se zvrhlo. Prezidentští kandidáti se rázem ocitli na vedlejší koleji. Šermovalo se paragrafy a právnickými výklady. Debata to byla natolik zábavná a inspirující, že i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg po zhruba půl hodině zcela nepokrytě zaklimbal.
Když krátce po čtvrté odpolední vyhlásil předsedající společné schůze sněmovny a Senátu Miloslav Vlček přestávku na jednání vedení obou komor parlamentu a posléze na schůzku stranických klubů, početné publikum v sousedním Rothmayerově sále s ulehčením přepnulo velkou plazmovou obrazovku na tenisový Davis Cup.
Po čtyřech hodinách planého politického plkání a následné pro laika těžce stravitelné hádky o hlasovací proceduru působilo oněch srozumitelných 15:0, 30:0, setbol, mečbol jako balzám na duši.
Nezůstalo jen u jedné přestávky. V podstatě během zbytku jednání strávili zákonodárci víc času u bufetu s chlebíčky než v jednací síni.
A když už jednali, bylo to tak zmatečné, že i sám předsedající schůze Vlček ztrácel nit. „Vy mi to tedy neusnadňujete,“ zaúpěl v jednu chvíli a mžikal očima za skly svých brýlí.
Nakonec i na to hlasování o prezidentovi došlo. Přehlídka taktických fint sociálních demokratů a zelených, která měla zamezit finálnímu hlasování a dát Švejnarovi naději ještě alespoň na jednu noc, vygradovala naprosto skandálně: volitelé podruhé odvolili, ale ČSSD už ani nedovolila zveřejnit výsledek.
V zákulisí si pak předseda ČSSD Jiří Paroubek a Strany zelených Martin Bursík užívali pocitu vítězů. Dosáhli svého: volba byla veřejná, Klaus nebyl zvolen a Švejnar jde dál. Teprve další dny ukážou, zda to pro ně nebylo vítězství Pyrrhovo. Pro veřejnost určitě.
***
Po hodinách planého plkání působilo oněch srozumitelných 15:0, 30:0, setbol, mečbol jako balzám na duši
