Nemusí to být žádné gesto, ani přetvářka. Ruský prezident Dmitrij Medveděv to může se svojí otevřeností vůči temným stránkám sovětské historie skutečně myslet vážně. Koneckonců, ruský národ byl sám o sobě jednou z největších obětí stalinistické krutovlády, Rusko není Sovětský svaz. A pokud jde o J. V. Stalina, byl to Gruzínec. Katyňský masakr polských důstojníků proto není příliš velký problém oplakat, předat Varšavě dokumenty, co se najdou v archivech. Vypadá to dobře, Rusku z toho po sedmdesáti letech nic nehrozí. Navíc lze připomenout, že Katyň tvoří v desítkách milionů obětí stalinismu jen nedlouhý odstavec v tlusté knize.
Proto v otázce historie může být Medveděvova návštěva Polska průlomová. Jenže hlavním problémem Ruska není stalinská minulost, ale temná současnost. Parodování demokracie, vláda putinistů, okupace třetiny Gruzie. Proto, když polský prezident Bronislaw Komorowski prohlásil, že věří v možnost „normálních vztahů“ s Ruskem, stanovil hranici. Přinejmenším do doby, než se putinovsko-medveděvovské Rusko stane alespoň „normálním“ státem. K tomu ale jen odsoudit stalinismus nestačí.
