Jenže v létě muselo Chicago uvolnit rozpočet, a tak se pětadvacetiletý hokejista stěhoval do Atlanty. Tam se z něj stal opět obránce.
Proč opět? Když jej totiž Chicago v roce 2003 draftovalo, hrál právě na beku. A na tomhle postu nastupuje i nyní v novém působišti. Kouč Atlanty Craig Ramsay si jistě za tenhle krok líbá ruce.
Z beka Byfugliena totiž vyrostla hvězda, která bude patřit k nejžhavějším kandidátům na zisk Norris Trophy – ceny pro nejlepšího beka NHL. Rodák z Minneapolisu se tak stává pro Atlantu nepostradatelným. Naposledy to předvedl v neděli v Montrealu. Byfuglien vystřelil v prodloužení gólem Trashers bod navíc. Jeho trefa na 4:3 navíc byla už třetím vítězným gólem v prodloužení v ročníku – v tomhle ohledu je v NHL nejlepší.
„Myslím si, že jsme nehráli špatně jako tým. A v prodloužení jsem jen zvednul hlavu, zamířil na branku a doufal, že střela projde,“ mávl rukou spoluhráč brankáře Ondřeje Pavelce, který se v zápase blýskl 47 úspěšnými zákroky.
Bylo to typické Byfuglienovo skromné vyjádření. O sobě totiž mluví jen nerad, zásluhy přičítá jiným. Přitom statistiky mu závidí kdejaký útočník. S šestnácti góly a pětadvaceti asistencemi nemá v Atlantě konkurenci.
Jeho ofenzivní schopnosti ho dokonce vynesly až na jedenácté místo produktivity celé soutěže – mimochodem, ruská superstar Alexander Ovečkin nasbíral jen o pouhý bodík více!
Přitom Byfuglien k hvězdné kariéře vždycky nemířil – ani podle rodinných kořenů byste to neočekávali. Jeho matkou je Norka, otcem Afroameričan. Když však bylo Byfuglienovi třináct let, seznámila se jeho matka Sheryl Byfuglienová s Dalem Smedsmem. Tenhle chlapík se zkušenostmi z NHL se stal klíčovým faktorem v rozvoji hokejisty a teenagera Byfugliena.
„Když jsem Dustina poznal, byl tak líný, že jsem měl chuť jej nakopnout do zadku,“ svěřil se Smedsmo televizi ESPN. „Když měl vylézt z postele, musel jsem po něm hodit mobil,“ líčil se smíchem. „Teď však pro něj mám jen slova uznání a obdivuji ho,“ dodal.
„Byl jsem dítě. A komu by se jako dítěti chtělo makat,“ vzpomínal s úsměvem Byfuglien.
Přesto se ani v pozdějších letech nevyhnul trablům. V patnácti letech na čas s hokejem seknul. Důvod? Chtěl mít více času na milované rybaření...
A i když se před osmi lety dočkal draftu, bylo to až v osmém kole – na 245. místě. „Já jsem přitom nikdy ani nedoufal, že bych si mohl NHL někdy zahrát,“ přiznal.
Tehdy stopětadvacetikilový pořízek na sobě ale zapracoval. A když dostal v roce 2005 od Chicaga šanci v prvním zápase NHL, dokonale ji zužitkoval. Nashville pokořil gólem, a to hned vítězným.
Byfugliena však čekala ještě dlouhá cesta k hvězdným výšinám...
