Přesto ho Západ ani devět let po útoku z 11. září nemůže dopadnout. Má ale vůbec důvod bát se tohoto teroristy? Položíte-li na Západě někomu otázku, co znamenají číslice 9/11, pak většinová odpověď bude znít 11. září (2001), a budete-li v dotazování pokračovat dál, tak se s trochou trpělivosti asi (ještě stále) dostanete ke jménu Usáma bin Ládin. Otázkou je, jak dlouho ještě v průměrném divákovi či čtenářovi jeho jméno bude schopno vyvolat nějakou konkrétní představu, protože děs a hrůzu, které vyvolávalo několik prvních měsíců či let po útocích na New York a Washington, už dnes asi v nikom nevzbuzuje.
Nutkavá potřeba personifikovat a démonizovat nepřítele, dát mu konkrétní tvář a tím i uchopitelný rozměr, způsobila, že se stal jedním z „významných“ lídrů destruktivních kultů a dočasně se zařadil po bok skutečně výjimečných padouchů, jakými byli Hitler či Stalin. Od roku 2001 se vyrojilo nepřeberné množství informací o tom, kde všude byl spatřen, kde (a kým) byl zraněn, kolikrát už ho měli ostřelovači na mušce, aby se nakonec ukázalo, že se ze zranění dokázal vylízat a svým pronásledovatelům uniknout. Otázkou je, zda pozornost, která mu byla (a je) věnována, nakonec není kontraproduktivní, neboť odvádí náš zájem od podstatných atributů problematického vztahu mezi Západem a světem islámu k jeho mediálnímu „symbolu“. Tím pochopitelně nechci tvrdit, že by snad jeho dopadení, soud a následné potrestání nebyly žádoucí, ale spíše chci ukázat na skutečnost, jak například při své nedávné návštěvě Prahy prohlásil Fareed Zakaria, že reakce na 11. září je jednou z nejpřemrštěnějších reakcí v dějinách lidstva, a to včetně pozornosti, která byla upřena na strůjce tohoto politicky motivovaného zločinu.
Tak trochu jiný svět Proč tedy Usámovi dnes opět věnujeme pozornost? Server CNN, s odvoláním na vysoce postavený zdroj v NATO, přinesl informaci, že se bin Ládin a jeho spolupracovníci údajně skrývají kdesi v severozápadním Pákistánu, kde se přemisťují mezi úkryty ležícími v oblasti podél afghánsko-pákistánské a čínskopákistánské hranice. Je-li tato informace pravdivá, pak bychom se jejich výběru místa neměli příliš divit. I když tento region představuje fyzicky a kartograficky známou a zmapovanou součást světa, pak se ve všech ostatních ohledech výrazně liší od světa, v němž žijeme my.
Nejedná se pouze o viditelný nedostatek infrastruktury, ale zejména o zcela odlišný „mentální“ rozměr života, který praktikuje zdejší obyvatelstvo. Je třeba si uvědomit, že tato část asijského vnitrozemí ještě nikdy nikým nebyla trvale ovládnuta, a jestliže je „moc“ afghánské vlády nad nominálně její částí tohoto prostoru evidentně symbolická, pak pákistánská či čínská „kontrola“ jsou jen o málo efektivnější. Tento prostor, jak ukázali v 19. století Britové obávající se ruské invaze ze Střední Asie do Indie, je sice možné využít jako předsunutou obranu, ale musí se tak dít za podpory místních náčelníků. Těžko si však lze představit, že by místní populaci bylo možno efektivně využít pro ofenzivní aktivity proti vzdáleným cílům. Zdá se tedy, že pokud neztratí podporu místních, pak se Usáma výběrem svého útočiště dostal do postavení, v němž mu asi hrozí relativně malé nebezpečí, že bude dopaden či vydán do rukou Američanů, ale těžko se kvůli tomu opět stane takovou hrozbou, jakou představoval před téměř deseti lety.
Nápad na použití bin Ládina Můžeme se proto domnívat, že je tím efektivně vyřízen? Jistě existuje možnost, že bin Ládin stráví zbytek svého života kdesi v tomto regionu a 11. září zůstane již navždy jeho „nejskvělejší hodinou“. Tato varianta by nakonec vůbec nebyla špatná, neboť schopnost bin Ládina či Al Kaidy naplánovat po 11. září další velký útok se jeví být velmi úspěšně eliminována.
Vedle toho však existuje jiná, pro Západ daleko nebezpečnější varianta. Vrátíme-li se k onomu nejmenovanému zdroji z NATO, zjistíme, že se vyjádřil ještě k jednomu, dlouhou dobu diskutovanému problému, totiž že bin Ládin je v blíže neurčité míře napojen na pákistánskou tajnou službu, či je jí snad dokonce chráněn. Tato informace, je-li pravdivá, je potenciálně daleko nebezpečnější, neboť tajné služby v tak nestabilním prostředí, jakým je Pákistán, a v tak dlouhodobě nestabilním prostředí, jakým je tato část Asie, mohou způsobit náhlé a nepředvídatelné otřesy. Vzpomeňme jen na dobu první světové války, kdy ve švýcarském exilu, tehdy v podstatě zcela izolovaný, V. I. Uljanov - Lenin sledoval, jak v Rusku proběhla v březnu 1917 revoluce. Nebýt německé tajné služby, jež mu s cílem vyřazení Ruska z boje nabídla finance a převoz do Ruska, mohly se nejenom ruské dějiny vyvíjet jiným a snad lepším způsobem.
Historie kdyby pochopitelně nezná, ale pokud pákistánská tajná služba s bin Ládinem nějakým způsobem komunikuje, pak úvaha o jeho možném použití proti jejím nepřátelům či proti nepřátelům Pákistánu (což nutně nemusí být to samé) může být docela lákavá. To, co na první pohled pravděpodobně vypadá jako zcela fantasmagorický nápad, možná získá reálnější základ, když vezmeme v úvahu tvrzení, že to po porážce Sovětského svazu v Afghánistánu měla být právě pákistánská tajná služba, která navrhla a následně i použila část mudžáhedínů proti Indii. Od roku 1947 trvající napětí mezi Indií a Pákistánem, jež již několikrát přerostlo ve válku, tak získalo daleko před útoky z 11. září dimenzi boje proti islamistickému terorismu, které však na Západě byla věnována jen minimální pozornost. Vezmeme-li nejenom napětí mezi Pákistánem a Indií, ale i Indií a Čínou, tak „nápad“ na použití bin Ládina nemusí vyjít jen z kruhů, o nichž se zmínil nejmenovaný vysoký představitel NATO.
***
Je-li pravda, že bin Ládin je napojen na pákistánskou tajnou službu, je to pro Západ daleko nebezpečnější varianta
Pozornost, která mu byla (a je) věnována, odvádí náš zájem od podstatných atributů problematického vztahu mezi Západem a světem islámu k jeho mediálnímu „symbolu“
O autorovi| MICHAEL ROMANCOV, politolog
