MANCHESTER/PRAHA Jak na Nový rok, tak po celý rok? Ne, v případě Garyho Nevilla znamenal zápas, ve kterém Manchester United 1. ledna porazil West Bromwich 2:1 rozlučku s fotbalovou kariérou.
S oficiálním oznámením osminásobný vítěz anglické ligy počkal až do středy. „Celý život jsem byl fanouškem Manchesteru a splnil si všechny sny. Samozřejmě mě mrzí, že už nebudu hrát, ale potká nás to všechny,“ omezil se Neville, který za dva týdny oslaví pětatřicátiny, na krátké prohlášení. Vždyť je také těžké shrnout tak dlouhou kariéru do pár slov.
Víc o něm mluvili jiní. „V Anglii byl nejlepším pravým obráncem svojí generace,“ poctil ho trenér Alex Ferguson. „Všechnu chválu a uznání si zaslouží,“ připojil se také David Beckham, který s Nevillem odehrál řadu utkání za United i v anglické reprezentaci.
Na hřišti nepůsobil Neville zrovna nápadně a nikdy ani nepatřil do kategorie prvotřídních hvězd. Zažil éru, ve které se obránci učili víc útočit, ale Nevillův projev zůstal konzervativní, větší důraz kladl na poctivou práci před vlastní brankou. Asi i proto vstřelil za United během dvou dekád jen sedm gólů. Sympatie si mezi fanoušky získal zápalem a vyostřenými vztahy při zápasech s Liverpoolem. „Přece nejsem robot,“ vysvětloval emoce, které s ním cloumaly při soubojích s tradičním rivalem.
Tým sbírající trofeje se bez něj neobešel, za roky spolehlivých služeb si v něm vypracoval neotřesitelnou pozici. Neville zůstal jedním z posledních zástupců generace tzv. „Fergusonových nováčků“. Do skupiny hráčů, které si v Manchesteru na začátku devadesátých let vychovali a pak si je udrželi po celou jejich fotbalovou dráhu, patří kromě něj ještě Ryan Giggs a Paul Scholes. Každý z nich odehrál v rudém dresu přes 600 zápasů - na takový zápis v historii United dosáhly už jen dávné legendy Bobby Charleton a Bill Foulkes.
Děti ukázaly, že umějí vítězit Vůdčí roli „nováčci“ převzali v sezoně 1995/96. V prvním kole po porážce s Aston Villou 1:3 tehdy uznávaný komentátor BBC Alan Hansen tvrdil: „S těmi dětmi nikdy nic nevyhrajete.“ Už brzy poznal, jak se mýlil, o Vánocích měl Manchester čtrnáctibodový náskok na druhý Newcastle a titul s přehledem uhájil. Mužstvo s věkovým průměrem 24 let získalo kromě toho i Anglický pohár.
Pak přišly ještě úspěšnější roky - třeba bájný „treble“ z roku 1999, kdy United navíc ovládli Ligu mistrů. V kronikách na fotografiích rozesmátých šampionů uvidíte i Nevillův obličej.
V posledních letech už však bylo zřejmé, že Nevillovi ubývají síly. Kvůli zranění kotníku dokonce jeden rok zůstal úplně mimo hru. Od začátku aktuální sezony potom nastoupil v základní sestavě pouze třikrát.
Když si v říjnu zahrál po šestisté za Manchester, už představoval stín dřívějšího vynikajícího zadáka. I proto ho Ferguson vystřídal o poločase.
To neznamená, že by na něj trenér zanevřel. Pro Nevilla, Giggse i Scholese přichystal lákavou perspektivu. „Měli bychom zařídit, aby i po konci kariéry u nás ještě dlouho poté pracovali a stali se trenéry.“ Nevillovo pouto s Manchesterem United tak bude trvat dál.
***
Stálice v Manchesteru United
Paul Scholes záložník, 36 let první zápas: 21. srpna 1994 bilance: 661 zápasů/150 gólů budoucnost: původně plánoval, že s fotbalem loni skončí, ale pokračuje dál - kariéru pravděpodobně uzavře letos v létě
Ryan Giggs záložník, 37 let první zápas: 2. března 1991 bilance: 860 zápasů/158 gólů budoucnost: už na Old Trafford by chtěl odehrát i příští sezonu
Gary Neville obránce, 35 let první zápas za Manchester: 16 září 1992 bilance v Manchesteru: 602 zápasů/7 golů budoucnost: ve středu ukončil profesionální kariéru, jako komentátora by ho ráda využila televize Sky
Fotbalisté, kteří strávili kariéru v jednom klubu Lev Jašin (Dynamo Moskva, 1949 až 1971) Sepp Maier (Bayern Mnichov, 1965 až 1980) Franco Baresi (AC Milán, 1977 až 1997) Lars Ricken (Dortmund, 1993 až 2007) Paolo Maldini (AC Milán, 1984 až 2009) Tony Adams (Arsenal, 1980 až 2002)
Fotbalisté, kteří během kariéry zatím nezměnili klub Francesco Totti (AS Řím, od 1992) Jamie Carragher (Liverpool, od 1996) Steven Gerrard (Liverpool, od 1998) Iker Casillas (Real Madrid, od 1999) Carles Puyol (Barcelona, od 1999)
