Představte si, že jsou země, kde nikdy nesněží, a národy, které nikdy nepoznaly sníh, třeba Kubánci, Núbijci, Ašantové nebo pralesní indiáni nebo třeba naši Vietnamci. A vůbec jim to nevadí a ani nemají pocit, že by o něco přicházeli. Jak hluboce je chápu. * Minulý týden rozbouřily společenské vědomí řecké botičky na nožičkách malé Margharethy Paroubkové. Navrhnout lze dvě věci. Děťátku by mohlo být po této příhodě přezdíváno Caligula, což jak známo znamená Botička. A za druhé příště by mohla paní Paroubková obout na nožičku botku španělskou, čímž by krvelačné sklony nepřítelů levice snad mohly být uspokojeny. * Příhoda z naší kuchyně: zemřel J. D. Salinger. Bylo nutné napsat nekrolog. Zavolal jsem Jáchymovi Topolovi: Jáchyme, prosím tě, napiš o Salingerovi. - Jo, napíšu, řekl Jáchym. A co je se Stalingradem? - Ne. Je mrtvej, Salinger. - Jo, panečku tam bylo mrtvejch. Spolehni se, napíšu. - Zavěsil a šel psát o Stalingradu. * „Čerstvé pečivo zachránilo lapače ptáků v prodejně ve Vestci u Prahy“, napsali v Právu. Šlo o to, že lapač byl muž, který lapal vrabce, kterého však nemohl polapit, a nakonec spadl do bedny s čerstvými rohlíky, takže se mu nic nestalo. Kdyby byly rohlíky už tvrdé, tak by si lapač natloukl. * Strašná věc se stala na Slovensku: tam spadl pod vlak jakýsi pán, přičemž ho vlak tak rozšmelcoval, že kusy kostí a končetin létaly na všechny strany, a ještě stihly zranit pět dalších lidí, kteří stáli podél trati. To napsaly noviny v pátek a já to tu předávám, jak jsem koupil. Morytáty patří k životu, třeba ten, jak pán řezal něco na cirkulárce a přitom uklouzl a pila mu pěkně rozřízla hlavu, takže pán vypadal, jako by vkleče spal. To popisuje Hrabal v Něžném barbarovi. * V Anglii měli kocourka, který celé roky jezdil v autobuse a nikomu nepatřil. Vždycky si koupil lístek do jednoho městečka, tam vystoupil, prošel se a zase jel zpátky. Minulý týden ho přejelo auto, čehož prý lituje celý svět, posílají kondolence, zapalují svíčky a pořádají tiché vigilie při kterých účastníci mňoukají a předou. Byl to totiž moudrý kocour v botách, jeden z posledních mystických kocourů, kteří uměli mluvit a psát básně. * Prezident Václav Klaus rozhodně odmítl, že by se dal v přímém televizním přenosu očkovat, jak mu navrhoval vrchní hygienik. Má prý od dětství děs z injekčních jehel, protože jednou jako malý hošík sedl mamince na jehelníček, který paní Klausová zapomněla v křesílku, kam budoucí pan prezident sedal a připravoval se na budoucnost. Očkovat se ale nechá asistent Ladislav Jakl, jenž je rocker a piercing, tedy vpichování různých předmětů do těla, je běžná zábava jeho sociální skupiny. * Indie oslavila státní svátek slavnostní vojenskou přehlídkou. Na tom by nebylo nic divného, kdyby její součástí nebyly úžasné akrobatické kreace, jako například padesát kníratých mužů na malém mopedu předvádí, jak mohou napadnout Pákistán a ušetřit při tom benzin a náhradní díly. * Na Karlovarsku postkomunisti a kryptokomunisti odmítli podpořit ironický festival Politické písně, který měl loni první ročník, a vydařený. Jakási radní z KSČM prohlásila, že festival neodpovídá „naší hlavní prioritě, kterou je periodicita, trvalost a zaběhlost.“ Soudružka má podle této definice nejspíš na mysli, ehm, pardon, menstruaci. Na tu to sedí * V Metropolitním muzeu v New Yorku omdlela žena do obrazu Pabla Picassa Herec, přičemž do něj udělala patnácticentimetrovou díru. Žena se pak vymlouvala, že je to tím, že Picasso nezvládl přechod z modrého do růžového období, kterým právě v době vzniku obrazu procházel, a vinou toho se jí udělalo nevolno, neboť je hrozně citlivá na přechody, vždyť sama je v jedné takové fázi. Faktem je, že lidem se může před obrazy udělat špatně poměrně lehce, a nejde jen o Picassa. Jiní naopak omdlévají rozkoší zasaženi krásou. V konečném důsledku to vyjde nastejno, v obraze je díra nebo škrábanec.
O autorovi| Jiří Peňás, redaktor LN
