Události nabraly tak divoký spád, že se vládní garnitura ve Washingtonu ukryla v podzemním bunkru. „Bylo tam najednou tolik lidí, že začalo valem ubývat kyslíku,“ líčila Riceová krizovou situaci. „Přišli lidé z tajných služeb (ochranky v Bílém domě, pozn. red.) s tím, že je potřeba, aby se bunkr zčásti vyprázdnil. Doslova obcházeli lidi a říkali těm, kteří neměli vyšší úřad nebo postavení, aby odešli, že nejsou nepostradatelní.“ Bushe prý bylo nutné zpacifikovat, aby zůstal tam, kde byl. „Chtěl letět zpátky do Washingtonu. Řekla jsem mu, že to nejde,“ popisuje Riceová dramatickou výměnu názorů. „Musela jsem zvednout hlas, což jsem nikdy předtím neudělala. Řekla jsem: ‚Nemůžete se vrátit.‘ A zavěsila,“ dodala s tím, že byl pak na ni Bush naštvaný.
Chaos zavládl i v komunikaci. I prezident prý v té kritické době používal běžnou nezabezpečenou telefonní linku. „Navzdory vší té sofistikované hierarchii, systému příkazů a kontrolních mechanismů jsme prakticky všichni sáhli po těch nejjednodušších prostředcích komunikace. Mnoho mobilních telefonů tehdy přeposílalo ty nejcitlivější informace, které normálně podléhají přísnému utajení. Kdyby tehdy teroristé ty mobily mapovali, dozvěděli by se opravdu hodně věcí,“ spekulovala Riceová.
Bývalá Bushova poradkyně si prý dodnes vysoce cení oběti, k níž se odhodlali pasažéři letu číslo 93, kteří zhatili plány teroristů tím, že se jim na palubě vzepřeli. „Zaplatili za to svými životy, ale zachránili můj život a životy spousty dalších,“ dodala Riceová.
