LN V Česku i v Americe se píše, že vám leží New York u nohou. Už jste si toho všiml?
Nikdo mi neleží u nohou, všechno je v klidu. (směje se)
LN Začátkem týdne jste vstřelil již 52. branku v sezoně, čímž jste vyrovnal klubový střelecký rekord Adama Gravese. Čekal jste, jak mimořádnou pozornost vzbudil tento fakt?
Píše se o tom hodně, to je pravda. Bylo vidět, že diváci, hlavně když se hrálo doma, ty góly sledují.
LN Vaše popularita je v New Yorku momentálně zcela výjimečná. Jak nevídanou slávu zvládáte?
Určitě je příjemná. Ale vždyť já hraju hokej právě pro lidi a pro jejich potěšení. A když vidím, že mají radost, o to víc mě těší, když se mně i týmu daří. Samozřejmě jsou tady ale i další důležité věci. Třeba, abysme postoupili do play off, což už si myslím, že se nám povede a taky, abysme se pokusili vyhrát divizi. V play off bysme pak měli častější výhodu domácího prostředí.
LN V bitvě o výhru v kanadském bodování vám na záda dýchá už jen Thornton ze San Jose. Dokážete vůbec někdy pustit z hlavy tuhle vzrušující přetahovanou o první místo?
Je to dost složité, to je fakt. Řekl bych dokonce, že je to složitější než v letech, kdy jsem Art Ross Trophy vyhrával, A je to složitější z toho důvodu, protože Thornton hraje tak výborně, že i když já budu hrát dobře, tak nikde není psáno, že kanadské bodování vyhraju. Což jsem v dřívějších letech takový pocit neměl. Věděl jsem, že když se budu soustředit na sebe a hrát pokud možno nejlíp jak dovedu, tak bych mohl vyhrát. Teď je to jinak.
LN V české extralize občas zafunguje zvláštní zvyk, že se poněkud podloudným způsobem připisují druhé asistence. V NHL se podobné věci také pěstují?
Tady se všechno kontroluje přes video. Rozhodčí se navíc moc často nepletou a když už se to někdy stane, tak se jména střelců a hokejistů, kteří nahrávali na gól, rychle opraví již během třetiny. Něco podobného skutečně neexistuje.
LN Nevypsal jste ve vašem týmu třeba zvláštní prémie, aby vám spoluhráči častěji nahrávali a zvýšili tak vaše šance na zisk Art Ross Trophy?
Ne, to vůbec. Myslím si, že každý hráč z týmu má docela jiné starosti.
LN Jak moc vám osobně chybí Martin Ručinský, jenž musí kvůli zlomenému prstu musí odpočívat?
Co se stalo není vůbec příjemný, protože Růča je výborný hráč a když vypadne z mužstva tak důležitý hokejista, tak my nemáme nikoho, kdo by ho nahradil. Šanci máme proto asi jen v případě, když zůstaneme všichni zdraví.
LN Vzhledem k nekonečným patáliím s vaším zlomeným malíčkem teď vlastně můžete Ručinskému radit s rehabilitací, ne?
Když jsem si ten malíček loni na mistrovství světa zlomil, věděl jsem, že turnaj se bude hrát ještě čtrnáct dní, ale pak mám dalších pět měsíců, na uzdravení. Jenže Růča šel rovnou na operaci a teď musí čekat, doufám jen čtyři neděle, na zprávu, jestli bude moci hrát. Snad si ještě v téhle sezoně zahraje.
LN Jak slouží zdraví vám?
Kdybych dělal modela na rukavice, tak bych se asi neuživil. Ale protože něco podobného po mně nikdo nechce, tak mi ten malíček nevadí. A jinak mně zdraví zatím slouží.
LN Ve vaší zatím nejvýstavnější sezoně 1995/96 jste nastřílel dokonce 62 gólů. Myslíte si, že se styl vaší hry za tu dlouhou dobu nějak změnil?
Těžko říct, protože dříve bylo daleko jednodušší střílet góly. Hráči a gólmani totiž nebyli tak kvalitní jako dneska. A taky se se svojí rychlostí už teď na ledě nikam moc zvlášť nehrnu. (rozesměje se)
LN O vaší rychlosti psal zrovna včera pro deník Sport Jaroslav Holík. Zmínil se o tom, že už nebruslíte tak rychle jak dříve. Teď prosím vážně - souhlasíte s ním?
To víte, že jo, vždyť mám 113 kilo. Ale zase se cítím daleko silnější. Já mám hlavně štěstí, že hokej není rychlobruslení. Ale něco vám řeknu, on ten jeho Bobby taky není zrovna nějakej rychlík. (směje se) S ním bych si to ještě rozdal...
LN Co st týče Thorntona, překvapil vás, že je v kanadském bodování tak vysoko?
Ne. Je taky velikej, má dlouhou hokejku a v pásmu si udělá vždycky prostor.
LN Nabízí se vám šance, že Art Ross Trophy vyhrajete pošesté, což se v historii podařilo jen Mario Lemieuxovi. Vnímáte tenhle fakt?
Tak na tohle nemyslím vůbec.
LN Doneslo se k vám, že trenéru české reprezentace Aloisi Hadamczikovi bude dělat asistenta František Musil?
Četl jsem to na internetu. Je určitě dobře, když dostávají šanci lidi, kteří hráli v NHL. Já NHL nechci nijak povyšovat, ale co se týče trénování, systému, pracování s hráči a přípravy na zápas, tak je NHL před Evropou hrozně daleko. A právě hráči, kteří tuhle největší soutěž hráli, by měli dostávat v nároďáku šanci.
LN I vy jste prožil poněkud rozpačité vystoupení české reprezentace na olympijských hrách. Nemyslíte, že bezpochyby tenhle nepříliš veselý čas vám možná zdánlivě paradoxně trochu pomohl k současnému hladu a chuti po hokeji?
Každá porážka vám určitě hlavně pomůže v tom, že nezpychnete (rozesměje se).
