Pozemský život je zcela závislý na energii, kterou nás zásobuje Slunce. Astronomové však zjistili, že Slunce se jednou obrátí nejen proti nám, ale i proti ostatním planetám sluneční soustavy. Jaký nás tedy čeká osud?
Když Angelo Secchi v 19. století pomocí spektroskopie objevil, že hvězdy jsou vlastně cizí slunce, nastoupil cestu k odhalení osudu, který naši mateřskou hvězdu neodvratně čeká. Když pozoroval 400 světelných let vzdálenou, nápadně červenou hvězdu gama v souhvězdí Honicích psů, připadalo mu její spektrum tak podivné, že ji nazval „drzou hvězdou“. Dnes takovým hvězdám říkáme „rudí obři“.
Fred Hoyle později ukázal, že rudý obr je hvězda na konci své životní dráhy a že se jím jednou stane i Slunce. Osud každé hvězdy je totiž určen už při jejím zrodu. V nitru hvězdy se jádra vodíku přeměňují v +jádra helia a při tom se uvolňuje energie, díky níž hvězda svítí.
Zásoba „paliva“, již hvězda získá při svém vzniku, není nevyčerpatelná. Hvězdám podobným našemu Slunci vydrží přibližně 10 miliard roků. Poté se začne jádro hvězdy hroutit a její obálka naopak nafukovat. Teplota povrchu nadouvající se hvězdy klesne, což se projeví jejím zčervenáním. Následuje velkolepý výbuch na rozloučenou.
Slunce má polovinu života za sebou. Po bouřlivém mládí nyní prožívá miliardy let poklidného života. Každou miliardu roků se však zářivý výkon Slunce zvýší přibližně o 10 procent. A spolu se Sluncem se vyvíjejí i planety. Na Zemi teď máme příznivou teplotu a vodu v kapalném stavu, což spolu s dalšími nezbytnými podmínkami umožnilo vznik a vývoj vyšších forem života.
Za miliardu roků začne rozpálené Slunce život na Zemi ničit. V následujících miliardách let se veškerá voda z povrchu Země vypaří, takže naše planeta bude připomínat peklo, které v současné době panuje na Venuši. Mars, který je dále od Slunce než Země, se naopak díky rostoucí teplotě může stát obyvatelnou planetou. Voda zmrzlá v polárních čepičkách a pod povrchem Marsu by mohla vytvořit oceán.
Podmínky vhodné pro život se ale na Marsu neudrží déle než 500 milionů roků. Postupně Slunce sežehne i povrch Marsu a pak už zbývá jen uvažovat o měsících vzdálených planet. Na Europě je dnes kapalná voda skrytá pod mocnou vrstvou ledu, ale jednou bude oceán pokrývat většinu povrchu tohoto Jupiterova měsíce. Také zmrzlý Saturnův měsíc Titan se jednou stane oázou podobnou dnešní Zemi.
To už ale bude labutí píseň sluneční soustavy. Asi za pět miliard roků se Slunce stane rudým obrem, který nakonec exploduje a svou obálku odhodí do okolního prostoru. Vnitřní planety se zcela vypaří a ty vzdálenější pak budou kroužit okolo chladnoucího bílého trpaslíka, jehož hmotnost bude jen o málo menší než je hmotnost Slunce, ale který nebude schopný dodávat svému okolí životadárnou energii.
Co bude s námi? Po dobytí Měsíce v šedesátých letech minulého století byli astronauti pokládáni za první cestovatele, za nimiž budou následovat další, kteří budou dobývat ještě vzdálenější světy. Eugen Cernan, poslední člověk, jehož noha se dotkla Měsíce, popisuje, jak Země z této vzdálenosti vypadá malá a jak astronauti pociťují sounáležitost s celým lidstvem.
Když se na svatého Valentýna roku 1990 sonda Voyager ohlédla ze vzdálenosti šesti miliard kilometrů od Slunce zpět, vyfotografovala Zemi jen jako světle modrou tečku. Eugen Cernan věří, že v době, kdy Slunce začne ničit život na Zemi, budeme už schopni cestovat mnohem dále - k jiným hvězdám.
Zní to jako sci-fi, ale naději opravdu máme. První planetu mimo sluneční soustavu objevili Michel Mayor a Didier Queloz v roce 1994. Našli žhavou plynnou planetu velikou asi jako Jupiter, která svou hvězdu 51 v souhvězdí Pegasa oběhne za pouhých pět dní. Tým Geoffa Marcyho pak přidal další podobné planety, takže brzy jsme u jiných hvězd znali více planet než ve sluneční soustavě.
Dnes známe přes 300 takových planet a studujeme chemické složení jejich atmosfér. V naprosté většině jsou to žhaví plynní obři zcela nepodobní Zemi, známe i několik „superzemí“ a astronomové už plánují přístroje, které by odhalily planetu podobnou té naší.
Podaří-li se jednu takovou najít, nebude důvod pochybovat o existenci dalších. Zatím však víme o jediné planetě schopné nést život. A čím dále do vesmíru pronikáme, tím více nás uchvacuje krása naší planety. Země pro nás je a ještě dlouho zřejmě zůstane tím nejvýznamnějším objektem celého vesmíru.
Pro velký úspěch DVD edice Planety jsme pro vás připravili volné pokračování - třídílný dokument BBC Vesmír. První díl vyjde ve středu 12. listopadu.
