Otři body opět blíže k obhajobě titulu! To je to nejpodstatnější, co se v posledním ligovém kole odehrálo.
Na věci nic nemění, že dva body nám nezištně věnovali současně naši „přátelé“ z Letné, Liberce i z toho města, co tam montují zahraniční dělníci německá auta.
Za nejlepší mač jara označují pondělní zápas i ti, kdo trpí nějakou úchylkou, jež jim brání přirozeně fandit týmu s nejkrásnějšími dresy, nejchytřejším trenérem, nejdojemnější historií, nej... Prostě Slavii, co to budu zbytečně složitě opisovat. My ovšem víme, že fotbal není krasobruslení a o vítězství červenobílých barev jde vždy až v první řadě. Nemůžeme proto jen tak přehlédnout neuznaný regulérní gól, neodpískané dvě další penalty, které by jistě nekopal Belaid, a odpuštěnou červenou za pokus zmrzačit Dušana Šventa.
Jen tyto okolnosti a mentální dovolená Martina Vaniaka na začátku utkání zabránily tomu, aby utkání dopadlo tak, jak mělo. O výkonu zálohy v první půli taktně pomlčme.
Závěr zápasu v našem mistrovském provedení nám to všechno naštěstí vynahradil a ukázal, že nic není tak černé, jak se může někdy chvíli zdát. Obzvlášť, když zástupce této barvy nosí křestní jméno Milan. Díky Míňo!
O autorovi| Miloš Cihelka, Autor (40) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
