Jedno si může Karel Schwarzenberg připsat jako plus. Když se včera omluvil Francii, omluvil se za skutečný průšvih české diplomacie, což se dnes moc nevidí. Ještě je v paměti, jak se šéf francouzské diplomacie Kouchner omluvil Rakousku za to, že revoluční Francie v roce 1793 popravila Marii Antoinettu. Proboha, to ji snad popravila jako Rakušanku? Ne, jako královnu Francie. Problém je ale v tom, že stejně jako se dnes moc nevidí racionální omluvy, nevidí se ani tolik průšvihů, které by si je vyžádaly.
Průšvihem není fakt, že evropská veřejnost vidí, jak se spolu baví její lídři, Nicolas Sarkozy a Mirek Topolánek. To už tu byly horší věci, třeba když Ronald Reagan „vyhlašoval“ jaderné bombardování Ruska. Průšvihem je skutečnost, že aparát české diplomacie, české vlády ukázal svou neprofesionalitu, když přepis důvěrného jednání pustil do médií.
Už dlouho se píše o tom, kdo a jak se snaží podkopat plnohodnotný charakter českého předsednictví EU. Po snůšce různých argumentů a pseudoargumentů teď sama Praha dodala jeden neprůstřelný: nedokáže-li udržet klábosení premiéra, jak bude zacházet s vrcholnou evropskou agendou? Chudák pařížský velvyslanec Fišer, který ze sebe musel udělat plzákovského troubu: zapírat, zapírat, a když to praskne, tak zase zapírat. Osladil to tím Evropě?
Čtěte „Česká omluva...“ na str. 1 a 4
