Čtvrtek 25. července 2024, svátek má Jakub
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 49  Kč / 1. měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Nikdy to nekončí

Česko

Špičkovému neurochirurgovi MUDr. Vladimíru Benešovi jsem volala do nemocnice v osm ráno, abychom si domluvili rozhovor. Zrovna ambuloval: „Přijďte večer, kdy chcete, jsem tu až do zítřejšího odpoledne.“ No a co myslíte, že pan profesor dělá, když přijde večer domů? Spustí úplně stejný počítač, jaký má v práci, a protože má vzdálené připojení, dívá se v něm na tytéž mozky jako ve špitále. Lidské obličeje si nepamatuje, zato rentgenové snímky vždycky. A občas preparuje ještě při usínání. Takže ono to vlastně nikdy nekončí. „Kdo chtěl pracovat od – do, neměl chodit na medicínu. Je to můj koníček, tak vlastně nepracuju, ale bavím se.“

Za ty roky, co dělám rozhovory s lidmi, kteří to někam dotáhli, se to pravidelně opakuje: Ti nejlepší bez své práce prostě nemohou být. Iva Janžurová mi s jistou zdráhavostí řekla (zatímco její manžel Remunda za ní obracel oči v sloup), že tak ráda hraje, až jí vždycky připadalo divné, že za to ještě dostává peníze. Adolf Born v osmdesáti vykulí nevěřícně oči: „A co by tak měl člověk dělat jiného než pracovat?“ To, že profesor Otto Wichterle vyrobil své první měkké kontaktní čočky doma v garáži na dětské stavebnici Merkur za pomoci dynama z bicyklu, ví kdekdo. Jenže ono se to stalo, a to už se ví jen málo, v roce 1961 na Štědrý den dopoledne, v době, kdy se většina národa svátečně povalovala. Nesmím v tomhle výčtu zapomenout na pana prezidenta Klause: „Dovolená je barbaric relics, barbarský přežitek minulého století. Minulého tisíciletí,“ opravil nakonec sám sebe v rozhovoru pro Pátek a byl konečně spokojen.

Leckomu se zdá, že největší výhra je nedělat nic. Pravda ale je, že největší štěstí, co vás může v životě potkat, je mít práci jako koníčka. Z jeho hřbetu je na svět nejlepší výhled.

O autorovi| Alena Plavcová redaktorka Pátku