Za ty roky, co dělám rozhovory s lidmi, kteří to někam dotáhli, se to pravidelně opakuje: Ti nejlepší bez své práce prostě nemohou být. Iva Janžurová mi s jistou zdráhavostí řekla (zatímco její manžel Remunda za ní obracel oči v sloup), že tak ráda hraje, až jí vždycky připadalo divné, že za to ještě dostává peníze. Adolf Born v osmdesáti vykulí nevěřícně oči: „A co by tak měl člověk dělat jiného než pracovat?“ To, že profesor Otto Wichterle vyrobil své první měkké kontaktní čočky doma v garáži na dětské stavebnici Merkur za pomoci dynama z bicyklu, ví kdekdo. Jenže ono se to stalo, a to už se ví jen málo, v roce 1961 na Štědrý den dopoledne, v době, kdy se většina národa svátečně povalovala. Nesmím v tomhle výčtu zapomenout na pana prezidenta Klause: „Dovolená je barbaric relics, barbarský přežitek minulého století. Minulého tisíciletí,“ opravil nakonec sám sebe v rozhovoru pro Pátek a byl konečně spokojen.
Leckomu se zdá, že největší výhra je nedělat nic. Pravda ale je, že největší štěstí, co vás může v životě potkat, je mít práci jako koníčka. Z jeho hřbetu je na svět nejlepší výhled.
O autorovi| Alena Plavcová redaktorka Pátku
