Čtvrtek 28. října 2021, Den vzniku samostatného československého státu
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Noční let jaderné energetiky

Česko

ÚHEL POHLEDU

Román Noční let od Antoina de Saint-Exupéryho jsem kdysi přečetl na jeden zátah. Strhující děj se odehrává na lince Patagonie - Buenos Aires a Exupéry věděl velmi dobře, o čem píše, neboť sám zde létal. Román vznikl v roce 1931 a autor se v něm vrací do dob, kdy se zavádělo létání v noci. Pilot Fabien se při svém letu dostane do bouře a přestane vědět, kde právě je. V zoufalství stroj zvedne nad mraky a aspoň chvíli se opájí klidem nočního nebe a pohledem na hvězdy. S tím, že ví, že mu za několik desítek minut dojde palivo, že bude třeba sestoupit dolů mezi provazy deště a že ve tmě nemá šanci přistát a zabije se. Mezitím dole na letišti čeká manželka, pro kterou se nejisté čekání stává každou minutou stále větší jistotou tragédie. Ředitel Riviére, odpovědný za rozváženou poštu, přikáže další noční let. Kniha přináší etické dilema: co je víc, ztráta lidského života, nebo pokrok dopravního letectví?

Situace v Evropě po japonské katastrofě celou knihu připomíná. Používáme jadernou energii a jsme si velmi vědomi, že s sebou nese určitá rizika, a snažíme se mnohonásobně elektrárny v Evropě zabezpečit proti přírodním katastrofám. S tím, že víme, že se mohou stát nepředvídatelné věci a že žádný systém na světě není s to zajistit absolutní bezporuchovost. V případě, že bychom měli na stole bezpečnější zdroj energie, budu první, kdo bude hlasovat proti jádru. Nic takového ale dnes v ruce nemáme, uhelné elektrárny jsou k přírodě a lidskému zdraví výrazně neprospěšnější než atom, alternativních zdrojů je málo a jak solární panely, tak třeba i vodní či větrné elektrárny mají své výrazné protiargumenty. Jistěže je nutné hledat nové nápady, jak získat energii, zatím se ale naneštěstí zdá, že jádro je v tuto chvíli to nejmenší ze všech zel.

Považuji se za člověka, který má velmi blízko k různým zeleným iniciativám, ale chci to říct nahlas: v současné době nemáme v ruce nic lepšího než jaderné elektrárny a buďto budeme používat energii z nich, nebo zhasneme. V Německu a Rakousku se kvůli Fukušimě zvedá vlna protestů proti atomu. Moc by mě zajímalo, čím chtějí aktivisté odstavené bloky nahradit. I Fukušima přináší etické dilema: co je víc, ztracené lidské životy a riziko ekologické katastrofy, nebo rozvoj energetiky, včetně té jaderné?

Nebo ještě jinak. V roce 2010 zemřelo na českých silnicích 749 osob. Je to sice nejméně od roku 1990, ale přesto mnoho a jsem přesvědčen, že život každého člověka má mimořádnou cenu, že je neopakovatelným příběhem a že každý zmařený život je nenahraditelnou ztrátou. Přesto nikdo nevyšel do ulic s protesty proti automobilové dopravě.

Jaderná energetika, automobilová doprava a ve své době i noční lety nejsou ideální a mají svá rizika. Zatím je ale není čím nahradit. Věřím, že systémy se dají stále vylepšovat a rizika stlačovat lepšími technologiemi až limitně k nule. Řešením ale není, že přestaneme jezdit.

Občané nevěří svému státu Stávající jaderná hysterie v Evropě nám ale ukazuje ještě jednu stranu problému a tou je instinktivní nedůvěra občanů v informace ze strany státu. Kdysi byla pochopitelná. Koncem dubna 1986 jsem se s kamarády potuloval po Dunajské deltě na břehu Černého moře. Mezi rumunsky mluvícím obyvatelstvem byla patrná velká nervozita, lámaně vysvětlovali, že je třeba pít roztok jódu a že se stala nějaké katastrofa, a my jsme teprve po návratu do republiky poprvé uslyšeli slovo Černobyl a v novinách se dočetli oficiální, zkreslené a různě pokroucené informace. Tehdy, za komunistů, bylo pochopitelné, že občané instinktivně nevěřili tisku a zprávám ze strany státu, a byli jsme si jisti, že komunistická vláda nebude váhat hodit životy občanů přes palubu jen proto, aby se ututlal ten nebo onen skandál.

Dnes je situace překvapivě v mnohém podobná. Pokud politik řekne, že není žádný důvod k obavám, občanovi je jasné, že je třeba být ve střehu. Drobné i velké lži používané v rámci politických tahanic mezi stranami nás naučily, že zejména český politik používá pravdu i lež jak žonglovací balonky, jak se kdy která hodí, a že klidně řekne i pravdu, pokud je pro něj právě výhodná. Toto zdánlivě nezávazné hraní si se slovy ve chvíli, kdy jde jen o televizní bitky, má ale své závažné důsledky, když jde do tuhého. Naši politici mohli v časech ptačí chřipky tisíckrát ujišťovat, že naše drůbež je naprosto a definitivně zdravá, v rámci dioxinové aféry mohli mnohonásobně přísahat, že vepřové maso prošlo mnoha kontrolami, a v současnosti mohou stejně tak mnohonásobně uklidňovat, že jaderné elektrárny jsou naprosto a úplně bezpečné.

Problém je v tom, že vítr lži byl již zaset a nyní je doba sklízení bouře. Moc bych si přál žít v zemi, kde bych mohl věřit svým politikům. A tak nezbývá než doufat, že nauzea, kterou občas pociťujeme při sledování zpráv z domova, snad přece jednou ustoupí a přijdou lepší časy.

***

Je nutné hledat nové nápady, jak získat energii, zatím se ale naneštěstí zdá, že jádro je v současnosti nejmenší ze všech zel

O autorovi| MAREK VÁCHA, biolog

Autor:

Otužování podle Wima Hofa je nebezpečné. Hrozí zástava, říká kardiolog Táborský

Premium Otužování je nejlepší prevence proti těžkému průběhu nemoci covid-19. Lidé mají větší šanci, že neskončí v nemocnici,...

Dětem, kterým pomáháte moc, mozek nepracuje správně, říká speciální pedagožka

Premium „Kdybychom k dětem v batolecím a předškolním věku přistupovali v některých oblastech víc ,postaru‘, měli bychom méně...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!