Má vlasy ulíznuté dozadu trochu jako nějaký gigolo a nepřestává se ani na chvíli usmívat. Náš rozhovor ve ztichlém předsálí divadla Ta Fantastika ho prý bavil. Požitkářsky pokuřoval, byl trošku roztržitý a každou chvíli se srdečně rozesmál. Bylo to proto, že jsem se ho nevyptávala na jeho vztah s Lucií Bílou? „Ale ne, to by mi bylo jedno, já bych stejně řekl ty fráze, který máme naučený pro novináře,“ mávne Václav Bárta (27) pokérovanou rukou, ochotně pózuje fotografovi a já sleduji jeho úchvatnou schopnost podmanivě zvedat jedno obočí.
Bulvární novináři ho kdysi blahosklonně označovali jako „svalnatého hřebečka“, případně „cvoka“. Jemu bylo patnáct, když doma sjížděl její písničky, zatímco ona slavila třicítku. Každopádně to, že by vztah o patnáct let mladšího zpěváka a skladatele Václava Bárty alias Noida a Lucie Bílé mohl vydržet, připadalo médiím asi tak pravděpodobné, jako že exploduje Slunce. A hle: „hřebeček“ se zlatou slavicí prožil letos už páté společné jaro. A divná to věc navrch – v české showbizové louži se pár vyjímá svou harmoničností. Rozhovorů nedává moc („Nějak na to nejsem, spíš se vyjadřuju hudbou“), ale když už ano, neopomene nikdy zmínit, že„svou ženu miluje“, a nestydí se ji třeba rovnou před pisálky pohladit. Neustále ji chválí, hovoří o ní jako o svém idolu, a ona ho na oplátku označuje za rytíře. „Já prostě myslím, že chlap má být citlivej, hodnej, ale zároveň, když je nějakej problém, svou ženu ochránit. Je správný bejt hodnej, no,“ krčí Noid trochu rozpačitě rameny. Když jim na zahradu v Otvovicích, kde si postavili dům, vtrhne nějaký ten přidrzlejší fanoušek nebo podivín, posílá ho Bílá vyřešit situaci slovy: „Máš práci“. Zatím ale tyto konflikty stačilo vyřešit slovně nebo si před svou manželku jednoduše stoupnout. Při pohledu na Noidovu muskulaturu se případným agresorům zřejmě podlomila kolena.
Krutej metal
Lucie Bílá se s tehdy třiadvacetiletým Václavem Bártou seznámila na představení divadla Ta Fantastika Excalibur a ve svém životopise Jen krátká návštěva potěší popisuje setkání skutečně otevřeně. „A najednou se mi víčka otevřela na maximum a zorničky se rozšířily. Na jeviště vletěl člověk sršící takovou energií, že jediné slovo, které mě v souvislosti s tím výjevem napadá, je démonický,“ napsala a vylíčila i své pochybnosti nad věkovým rozdílem: „…to znamenalo, že mu v té době mohlo být maximálně třiadvacet. Spočítala jsem si ten rozdíl a propukla v zoufalý pláč: Proč? Měla jsem pocit, že to číslo je vyslovený ortel, že ho víckrát neuvidím, protože o letmý poměr jsem nestála a budoucnost to nemělo.“ Ve světě už je celkem běžné, že se starší ženy provdávají za o mnoho let mladší ženichy. Stačí vzpomenout třeba na Demi Moorovou. U nás je něco takového ještě pořád věc hodná drbání a dohadů. Bílá si ještě k tomu uměla vybrat. Pokud nám povrchní společenský diktát denně vtlouká do hlavy, že nejlepší „roštěnky“ jsou ženy štíhlé, prsaté, opálené a patřičně vyfiknuté, Noid je mužskou variantou tohoto prototypu. „Ta si to uměla zařídit,“ pokýve uznale hlavou nejedna ženská, když na fotce vedle slavice vidí fešného, svalnatého, potetovaného mládence s motorkou. Tenhle chlápek je, jak by řekli teenageři, „vytuněný“.
Zpěvačka před pěti lety představila svého nového přítele dost netradičně. Na předávání cen Český slavík se dostavila v bílých šatech, které byly od dekoltu až po zem popsané. A přímo na ňadrech se jí skvělo „Miluju tě, lásko, Vašek“. Říkal si Noid a vysvětloval, že je to zkratka „No identity“ (Bez totožnosti). Dneska se ale své póze exempláře temného nu metalového zpěváka směje: „To byla jedna z těch imagových hlášek. Ve skutečnosti se mi říkalo Véna, Vénoid, z toho vznikl Noid. Ve vztahu s Luckou jsem se duševně zklidnil. Nebyl jsem grázlík, ale vždycky jsem byl dost roztěkaný. Ten vztah mi dělá dobře,“ říká Noid, který nedávno složil hudbu k muzikálu Němcová! se svou manželkou v hlavní roli. A přestože na „imagové hlášky“ už nyní kašle, není to tak dávno, co si do kůže vypaloval rozžhaveným železem bojové znaky s vysvětlením, že je to „obrovský rituál a jde právě o to, že si to člověka udělá sám. Že se odhodlá vydržet tu bolest“. S tímhle prostě pokoj nedá. Na fotografiích bookletu svého loňského alba s názvem Noid je zase zachycen při fingovaném (?) řezání se do hrudníku.
Narodil se do muzikantské rodiny – jeho otec je hudební režisér a textař, matka zpívala folklórní písničky. Malý Václav se už ve čtyřech letech chopil prvního nástroje, flétny, v šesti přibyl klavír a klarinet. Pak jako samouk začal zkoušet i na kytaru, basu a bicí. „Zjistil jsem, že propojením dvou kazeťáků a jednoho mikrofonu dou nahrávat dema… Prakticky od té doby sem od improvizovaného studia a komponování nevstal,“ píše na svých webových stránkách. Ve čtrnácti založil s kamarádem skupinu a mlátil do toho v garáži. „To byl úplně krutej metal a já na tu školu fakt neměl čas!“ vypráví Noid, jak ho vylili z gymnázia a maturoval nakonec jako řezník. „Táta to měl v mládí podobně, tak se na mě nezlobil. Jenže já nechtěl dělat nic jiného než muziku, nechtěl jsem bejt ani kosmonaut, ani popelář, ale vždycky zpěvák nebo skladatel. Takže jsem se rodiče snažil přesvědčit, ať se nebojí, že to vyjde.“ V sedmnácti vyhrál konkurz na zpěváka do nu metalové kapely Dolores Clan, kterou před pár lety opustil, aby se věnoval muzikálům a nově založené kapele Noid Crew. Z metalu k muzikálu je to docela slušný skok, ale Bárta je nadšený. „Upřímně řečeno mě teď víc baví muzikál a skládání než kapela.“ Jeho žena, která kdysi dováděla na jevišti s Arakainem, ale o pár let později si repertoár změnila na sladký pop a pasovala se do role Matky Terezy českého národa, pro to musí mít pochopení.
Pět cenťáků pod nehet
Jen málo českých celebrit působí při rozhovoru tak bezprostředně jako Noid, od srdečnosti ale není daleko k prostořekosti, a tak není divu, že jeho vstup mezi „známé tváře“ byl poněkud hřmotný. Když Lucie Bílá svému novému milému oznámila, že se ho chystá vzít na již zmíněné udílení slavíků, svěřil se Noid internetovému deníčku kapely, co by jako správný metalový husťák chtěl na srazu těch popíkářů provést: „Viděl bych to tak, že jakmile tam přijdem, vezmem Janka Ledeckého golfovou holí přes záda a to bude naše aaaantreee… Pak bych vyhledal Rebeku a zarazil jí asi tak 5 cm pod nehty hřebík a šlápnul jí na malíček…“, načež poradí manželovi Hany Zagorové Štefanu Margitovi, kde „šlapou noví chlapečci“. Zpěvačka se pak za svého chlapce musela zevrubně omlouvat a od té doby Noid vystupoval až úzkostlivě bezkonfliktně a nutno dodat, že i poněkud infantilně. S „klukama“ z kapely se při rozhovorech pošťuchovali a předváděli si kopy `a la Van Damme. „Když jsme nedávno jeli turné s Kabátem, cestovali jsme v jednom autě a dokázali jsme hrát třeba čtyři hodiny slovní fotbal. Jenom na jména kapel,“ vykládal bezelstně. Dnes už je to ale o něčem jiném. Noid vypráví o tom, že se snaží být dobrým tátou třináctiletému synkovi Lucie Filipovi. Chodí s ním na ryby a zdolává domácí úkoly.
Z vnějšku je to skutečně partner k pohledání – v písni Paranoid se kdysi divoký metalový floutek vyznává z lásky ke své manželce jako největší milovník od dob Huga Haase. „Bál jsem se, že třeba nejseš. Od tebe mám vypálenej cejch, nes bych tě na rukou zlomenejch (…),“ zpívá v duetu se svou ženou Noid. Hudební recenzenty sice deskou neuchvátil a jeden z nich se vyjádřil, že si „sólovým debutem zatloukl hřebíček do rakve vyřezané z prken muzikálových pódií a potažené leskem bulvárních periodik“, Noidovi jsou ale kritici víceméně puténka. Když podotknu, že muzikál Němcová! byl v tisku ztrhán do mrtě, jen pokrčí rameny: „Když to připravujete dva roky a pak je to totální knock out, tak to samozřejmě zamrzí, ale trochu jsme s tím počítali, protože jsme v tom my dva, kteří jsme dost vidět.“ S oním zápalem, jímž před pěti lety uhranul Lucii Bílou, se ale hned rozpovídá o tom, jak ho nápad převést příběh slavné české spisovatelky do divadelního kusu nadchl. „Když jsem si přečetl synopsi, tak mě to rozsekalo. Byla pro mě obrovská výzva nedělat klasické melodie, klasické struktury písniček, ale vyhrát si se vším, s náladou, se zvuky, emocemi. Četli jsme si v korespondenci Němcové a to je taková síla, že vás hned vcucne!“
Opravdu jen málo českých mužů se neváhá vyznat (natož veřejně) z citů, jež chová ke své milované bytosti (natož manželce), tak jako Noid. Možná je to jeho vášnivé objímání zlaté slavice před fotografy trochu nakašírované, ale pořád lepší než cynismus českých Pepíků, kteří svou drahou polovičku nazývají „moje stará“ a kytku jí koupí asi až na pohřeb. Noid se nevidí ve Švejkovi, ale v rytířích. Na základce prý byl slabý žáček, který se neuměl bránit, později ale zesílil a začal dělat kickbox a thaibox. Zápasení nechal, když mu po jednom tréninku praskly ušní bubínky, což pro muzikanta není úplně dobře, ale fascinace silou mu zůstala: „Středověk, ta doba, se mi líbí strašně, miluju historický velkofilmy. Přišlo mi, že tehdy byli chlapi chlapama a měli vlastnosti, které dneska ve společnosti chybí. Třeba čest.“ Zní to naivně? Pateticky? Jako nevědomé přiznání komplexu z dětství? Není mu Lucie Bílá tak trochu i matkou?
A koneckonců, proč ne... Václav Bárta se do médií necpe, ale když už má něco říct, nebojí se jít se svou potetovanou a popálenou kůží na trh. „Jestli se mi chce nebo nechce chodit na společenské akce, je jedno. Musím svou ženu doprovázet, aby v tom nebyla sama, nesmím ji v tom nechat.“ Kdo zná důvěrněji ten náš ukoptěný showbyznys, ví, že už to je docela velká oběť.
O autorovi| LINDA KHOLOVÁ, redaktorka Pátku linda.kholova@lidovky.cz
