Řítí se to na nás jako lavina,“ konstatuje gymnaziální učitelka českého jazyka a literatury Veronika Valíková. Tvůrci nových vzdělávacích koncepcí a nových maturit zahrnují podle jejích slov pedagogy dalšími a dalšími úkoly, školeními a administrativou. „Vedle vypracovávání školních vzdělávacích programů, evaluačních a autoevaluačních zpráv přišlo na řadu vzdělávání hodnotitelů písemných a ústních zkoušek,“ vypočítává.
Reaguje tak na několik desítek stránek metodických materiálů, které dostávají středoškolští pedagogové od podzimu v elektronické podobě, aby je zvládli, byli z nich vyzkoušeni a nejméně rok z nich nic nezapomněli. Naučené totiž využijí až při spuštění nových maturit v roce 2011.
Formuláře a zase formuláře... Proč tedy procházejí školením už teď? František Brož z Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT) má jednoduché vysvětlení: „Jedním z argumentů, které zaznívaly, proč parlament novou maturitu loni v létě odložil, bylo, že ještě neproběhla školení. Pokud bychom čekali dejme tomu do června, byli bychom tam, kde loni. Všichni by si stěžovali na nepřipravenost.“ Nejspíš má pravdu. Je ale vůbec nutné předkládat učitelům dlouhé manuály, aby se naučili, co by vlastně měli znát už s nástupem za katedry? Vždyť hodnocení výkonů žáků je pro pedagoga totéž co pro lékaře znalost anatomie.
„Učitelé jsou myslící bytosti a dokážou rozpoznat kvality písemných i ústních projevů žáků i bez složitých tabulek a součtu bodů,“ míní češtinářka Valíková a tvrdí, že množství formulářů spotřebovaných na jednu maturitu bude závratné.
Třeba k ohodnocení slohové práce z českého jazyka a literatury, která tvoří jen třetinu zkoušky z předmětu, nebude už stačit červená tužka. Hodnotitelé (budou dva) musejí vyplnit každý svůj formulář (viz rámeček). Čím? Čísly. Nejsou to však známky, nýbrž počty bodů od nuly do pěti, přičemž dvojka a čtyřka chybějí, aby bylo rozlišení výraznější.
Na jednu takovou práci je třeba zaznamenat hodnoticí čísla tři plus součet, tedy čtyři. Posuzují se totiž tři hlediska: vytvoření textu podle zadaných kritérií, funkční užití jazykových prostředků s ohledem na formu a kompoziční výstavba textu.
Pokud by snad někdo nevěděl, co si pod tím představit, formulář nabízí podrobné upřesnění. Dozvíme se v něm například, že se má posuzovat „přiměřenost pojmenování dané skutečnosti, věcná stránka označení, význam, adekvátnost výběru jazykových prostředků, syntax, konexe, koheze, strukturování, prostředky textové návaznosti, odkazování v textu...“
Není divu, že jsou češtináři vyděšeni. Sledovat všechny tyhle ukazatele, nebudu vůbec vědět, co čtu, natož abych si o tom mohla udělat nějaký názor.
František Brož z Cermatu vidí ale věc jinak. „Účelem standardizované maturity je maximální omezení subjektivního faktoru,“ říká a připouští, že mnozí učitelé to cítí jako zásah do svého způsobu práce. „Pokud ale chceme zkoušku objektivizovat, což bylo a je jedním z hlavních důvodů pro reformu maturity, jinak to prostě nejde,“ tvrdí.
Fakt je, že důvodem k zavedení standardizované maturity byla právě skutečnost, že při dosavadní praxi není dost dobře možné maturitní vysvědčení z jednotlivých škol porovnávat. Různá zadání bez jednoznačných kritérií hodnocení umožňovala také jednomu přilepšit, druhému eventuálně přitížit. Na to, abychom se ptali, jestli nebude cena za větší objektivitu příliš vysoká, je však pozdě. Zkusme si tedy alespoň ujasnit, co lze a co nelze.
Centrálně vypracované zásady hodnocení písemné práce z českého jazyka, jejíž téma si budou moci studenti volit z několika možností, nedávají například prakticky žádný prostor pro ocenění originality, humoru či prostě toho, čemu se říká švih. František Brož, do jehož garance příští maturita z češtiny spadá, to uznává, zároveň však argumentuje: „Originalita je subjektivní záležitost. Co se jednomu hodnotiteli zdá originální, může jiný shledat banálním. Kromě toho, kdybychom hodnotili originalitu, budeme pravděpodobně často hodnotit něco, co žák třeba nezískal ve škole, co má od přírody nebo z rodiny. Jistě, škola má vést žáky ke kreativitě. To je však úloha výuky, nikoliv zkoušky.“
Konkrétně písemná práce z češtiny má podle Františka Brože ověřit spíše řemeslo než tvůrčí potenciál. Má prokázat, že se maturant vyzná ve výstavbě textu, dovede dodržovat určité zásady, odlišit žánry, argumentovat, že prostě umí prakticky využít toho, co se naučil.
Jednodušeji než slohovou část maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury bude možné hodnotit takzvaný didaktický test, v němž si studenti budou odpovědi vybírat z několika nabídnutých.
Test zpracují stroje „Tam se hodnocení obejde téměř úplně bez lidského faktoru,“ libuje si Brož, vyškolený nizozemskými experty na testování, kteří patří k nejrenomovanějším v Evropě.
Učitelům se ovšem didaktický test taky moc nezdá. Nejsou totiž zvyklí zadávat svým žákům úlohy typu: Který z následujících novinových titulků nejvíce vystihuje výchozí text?
František Brož však upozorňuje, že střední škola nemusí vychovávat budoucí literární vědce. „Zaměstnavatel ani běžná vysoká škola asi nebudou lpět na tom, aby člověk s maturitou znal všechna díla J. V. Sládka, ale mají právo požadovat, aby dovedl třeba rozeznat dobře a špatně napsaný text, odhalil jeho chyby, rozuměl informacím a rozlišil podstatné od nepodstatného,“ vysvětluje, co má didaktický test ověřit.
Co se mu vysvětluje těžko, je odrazující obsáhlost manuálů pro učitele a rozsah maturitního úřadování. „U ústní zkoušky máme patnáct minut na probrání dvou analýz a jednoho kontextu,“ připomíná češtinářka Valíková. „Za tu dobu musíme do pěti řádků napsat vždy jedno z pěti číslíček. Každopádně se učíslíčkujeme. Nevím, kdy budeme mít čas hledět do četby a klást smysluplné doplňující otázky, kdy budeme myslet!“
V tom ohledu nelze než doufat, že se věci časem usadí jaksi přirozeně samy. Ostatně v Nizozemsku a v severských zemích, jejichž systém ukončování středoškolského studia naši novou češtinářskou maturitu inspiroval, trvalo údajně celá desetiletí, než vychytali mouchy.
A pokud jde o ty složité manuály? Nejspíš to s nimi bude jako s jinými návody: Na to, aby takový návod popsal jedno otočení knoflíku nebo nastavení čehosi, potřebuje většinou ne méně než půl stránky. To ale nic nemění na faktu, že ve skutečnosti jde o poměrně jednoduchou operaci.
***
Kritéria hodnocení písemné práce z ČJ
Jak by se mělo známkovat u nové maturity
Učitelé budou přidělováním bodů (0, 1, 3, 5) hodnotit písemné práce v následujících třech kategoriích: 1. Vytvoření textu podle zadaných kritérií 1A) Korespondence: text – zadání, obsah, téma 1B) Požadavky na naplnění komunikační situace (styl/útvar) 1C) Rozsah (základní úroveň 200–350 slov, vyšší 250–500 slov) 2. Funkční užití jazykových prostředků s ohledem na formu 2A) Pravopis a tvarosloví 2B) Lexikum * adekvátnost výběru jazykových prostředků k danému stylu/textu – stylová zabarvenost slov * přiměřenost pojmenování dané skutečnosti – přesnost označení, věcná stránka označení, význam 3. Kompoziční výstavba textu 3A) Koheze (formální prostředky textové návaznosti) * syntax (výstavba vět a souvětí) * konexe (např. vazby mezi větami) * odkazování v textu * prostředky textové návaznosti 3B) Výsledná koherence textu (výsledná soudržnost textu, věcná souvislost textu) * vnitřní – strukturování na odstavce * vnější – úvod, stať a závěr * způsob argumentace, ne/souvislost uváděných informací zdroj: CERMAT
