TOKIO/PRAHA Japonsko změnilo během posledních čtyř let už pošesté premiéra. Druhá největší ekonomika na světě by přitom víc než kdy jindy potřebovala stabilní a hlavně rozhodnou vládu; patří totiž k nejzadluženějším mezi vyspělými zeměmi. Ale třeba se jí konečně dočká, poznamenávali včera analytici.
Dolní komora parlamentu totiž novým premiérem zvolila dosavadního ministra financí, třiašedesátiletého Naota Kana, který se vymyká už tím, jak se v politice vypracoval na vrchol. Na rozdíl od svých pěti předchůdců, kteří se vystřídali v průměru po roce vlády, totiž není ani synem nebo vnukem některého z bývalých premiérů. Jinými slovy, ujímá se úřadu nezatížen rodinným stigmatem, tj. nemůže být podezírán z toho, že byl zvolen dík svému „výtečnému“ původu.
Dosavadní premiér Jukio Hatojama, kterému se přezdívalo „vetřelec“, jako šéf vlády naprosto selhal. Nejenže postrádal charisma a vystupoval nejistě (podobně jako jeho čtyři předchůdci), ještě mu přitížily neprůhledné finanční machinace (skandálek z konce roku 2009 se týkal jen zčásti přiznaného daru ve výši čtyř milionů dolarů) a hlavně pak nesplněný slib, že odsune americkou vojenskou základu z ostrova Okinawa.
„Rychle se učí“ Ve hře přitom nebyly jen vnitropolitické záležitosti, poznamenávali analytici. Japonsko potřebuje silnějšího lídra i kvůli Číně, která získala na jeho úkor a představuje momentálně nejsilnějšího hráče v asijském regionu.
Nový premiér Kan získal renomé v polovině 90. let, když si coby ministr zdravotnictví došlápl na úředníky, kteří povolili, aby se pro transfuze pro hemofiliky (lidi, kteří trpí krvácivostí) využívala i krev nakažená virem HIV. Když se Kan letos v lednu ujal úřadu ministra financí, mluvilo se o tom, že v makroekonomii „plave“, všechny své kritiky ale záhy umlčel – „rychle se učí,“ psali o něm o měsíc později komentátoři japonských novin. Hlavně ale – což je na japonské poměry nezvyk – prý dokázal naslouchat svým podřízeným.
Jediný vroubek, který Kan měl, nebo na něj aspoň upozorňovali analytici, byl fakt, že se za celou dobu jasně nedistancoval ani od Hatojamy, ani od vlivného generálního tajemníka vládnoucí Demokratické strany Ičira Ozawy, které oba zkompromitovaly finanční skandály. „Jestli od nich nedá ruce pryč, bude v něm veřejnost vidět jen další loutku pana Ozawy,“ varoval profesor politologie na Tokijské univerzitě Akihiko Tanaka. Tomu nakonec předešel sám Ozawa, i když jen zčásti, když rezignoval na post šéfa strany. Místo něj byl zvolen Kan, kterého pak poslanci jmenovali i premiérem.
Ozawa nicméně – na rozdíl od Hatojamy – neslíbil, že se z politiky stáhne úplně, což, jak včera poznamenal deník The Financial Times, může znamenat, že se bude dál snažit „tahat za nitky“. O lecčems ostatně svědčí jeho přezdívka „stínový šógun“.
První velký a složitý úkol čeká Kana už v následujících dvou týdnech, kdy bude muset rozhodnout, jestli odloží nebo úplně zruší chystanou reformu pošty a místo ní začne pracovat na její privatizaci. Zrušením reformy proti sobě poštve koaličního partnera, kterým jsou sociální demokraté. Stejně tak by se mu postavily odbory, ale Kan by tak dokázal – podotkl časopis The Economist –, že se vlády konečně ujal premiér, který je schopen bojovat s dluhy.
