„Doma to určitě všichni viděli, jak jsem se radoval, užil jsem si to hned po závodech,“ usmíval se v Praze na letišti a zvedal ruce nad hlavu. „Teď si ale všechno musím srovnat v hlavě, dám si pivo, možná několik panáků a potom mi to dojde. Protože mi zatím nepřijde, že bychom dokázali něco velkého. Úspěch to ale samozřejmě je a ještě si ho pořádně užiju,“ povídal.
Vletištní hale jej zdravily desítky fanoušků, kdekdo mu chtěl potřást pravicí. „Ale to já ne, to Martina,“ bránil se. „Když jsem ji kdysi lákal na olympiádu, řekl jsem, že až se nám to povede, rozhodně jí závidět nebudu. A teď se to povedlo! Takže jásám a raduju se, ale pořád jsem jenom trenér. A trenér je co? To je chlápek, který závodníka připravuje, dovede ho na startovní čáru, ale to hlavní musí závodník udělat sám. Hvězda je Martina!“ pravil.
