Barma je největší zemí pevninské jihovýchodní Asie. Přesto má pověst uzavřené země, o níž se mnoho neví. Média nejčastěji referují o porušování lidských práv současným vojenským režimem. Důkladný pohled do minulosti, který nabízí kniha Jana Bečky Dějiny Barmy, nám ukazuje zemi bohaté kultury i permanentních a složitých konfliktů, která od devatenáctého století usilovně hledá svoji novou politickou identitu.
Dějiny států jsou obvykle pouze dějinami vítězných národů. Tak pojal své objemné dílo i Jan Bečka. Ne že by se vyhýbal okrajovým oblastem a etnikům, nikdy je neopomene zmínit, ale přece jen odstavce o nich zůstávají v rovině nutných kulis, bez nichž by se výklad neobešel.
Vojáci hrají prim
Barmánci zaspali dobu a na rozdíl od Siamu se jim nepodařilo modernizovat svůj stát včas tak, aby mohli odolat koloniálním tlakům, třebaže přinejmenším král Mintoun (1853-1878) měl snahu svou zemi významně reformovat - bohužel už pozdě. Za britské kolonizace a v době japonské okupace za druhé světové války si Barma užila své, nicméně jak Bečka ukazuje, britská i japonská okupace namnoze přispěly k formování národního vědomí a svým způsobem daly vzniknout novému národu s moderním pojetím státnosti.
Nejvýznamnější osobností v boji za nezávislost byl nepochybně Aun Schan, jenž byl zastřelen těsně předtím, než byla vyhlášena v lednu 1948 nezávislost. Podle Bečky Aun Schan jakožto předseda Ligy boje proti fašismu a za svobodu lidu a vrchní velitel národní armády v jedné osobě „symbolizoval politicko-vojenský ráz“ osvobozeneckého hnutí. Snad je jen přirozené, že také následné režimy poválečné Barmy se tohoto vojenského odkazu nezbavily a armáda se nikdy nestala „ryze profesionální, přesněji řečeno apolitickou silou“.
Současná vojenská junta, která se moci chopila v roce 1988, jako by jen pokračovala v tomto směru. Její vláda tvrdé ruky již stála mnoho životů, ale zaručuje zemi, jež hodně upadla, alespoň určitou stabilitu. Svou nezávislou moc pak demonstruje gesty, jakým bylo v roce 2005 přestěhování hlavního města nebo letošní smlouva s Ruskem o vybudování jaderného reaktoru. Kdo ví, možná v Barmě znovu dříme budoucí regionální velmoc. Nezdá se, že by současná hlava státu generál Than Šwei hodlal otěže moci uvolnit a sympatická disidentka Aun Schan Su Ťij, dcera hrdiny boje za nezávislost, se svým voláním po demokracii zatím v tomto kontextu moc nezmůže.
Kniha bez vady
Dá se ovšem předpokládat, že výraznější politické uvolnění by pro Barmu odstartovalo éru nových vnitřních konfliktů a odstředivé tlaky. Však i režim vedlejšího Thajska drží své oponenty zkrátka a neváhá se někdy uchylovat i k jejich fyzické likvidaci. Jan Bečka strávil nad Dějinami Barmy několik let, ale ve skutečnosti je kniha výsledkem jeho bezmála půlstoleté orientalistické specializace. Až na nepodstatné detaily (publikaci by prospěl větší počet mapek z různých období) se jeho knize nedá vyčíst téměř nic: Je výsledkem mimořádně důkladné a pečlivé práce a tato pečlivost je cítit i ze stylu, ze snahy o jasné a pregnantní formulace. Úctyhodné dílo patří v rámci edice Dějiny států určitě k těm nejpodařenějším.
***
Výběr knih ve spolupráci s knihkupectvími Academia a Fišer
Dějiny Barmy
Jan Bečka
Vydalo Nakladatelství Lidové noviny,
Praha 2007.
430 stran.
